Češi a Němci jsou jedna rodina

Již od dávného středověku žili Češi a Němci v zemích Koruny české společně, většinou v dobrých sousedských vztazích. Tomu nasvědčuje i výskyt německých jmen v našem prostředí

Německé obyvatelstvo přispělo v mnohých místech naší země k ekonomickému rozvoji, ke kultivaci krajiny a ke kulturnímu rozvoji nejen osobitou architekturou domů ale i sakrálních staveb. České rodiny posílaly své děti do Německa na zkušenou (tzv. vechsl) ,aby se naučily jazyk v německých rodinách. Němčina byla i běžnou řečí pro některé naše obrozence v 19 století. Svá jazykovědná díla psal v němčině Josef Dobrovský. Rovněž František Palacký napsal své Geschichte der Böhmen ,které teprve později přeložil do Češtiny jako„ Dějiny národu českého“. Rovněž křesťanství, které bylo historicky určující pro kulturní rozvoj českých zemí, přišlo z Německa.

Stala se ale zlá věc. Myšlenky národního socialismu – nacismu, se ve 30. letech minulého století z Německa rozšířily i mezi české Němce, z nichž je mnozí přijali za své. Zhoubné následky této ideologie, která vedla k druhé světové válce poznala celá Evropa. Byla to i trpká zkušenost našeho národa.

Po válce byl podstatný díl německého civilního obyvatelstva vystěhován, často za dramatických okolností a odvetných projevů s české strany. Prázdné vesnice zejména v pohraničí kolonizovali nejen čeští občané, ale též osoby jiných národností. Postupem času docházelo k devastaci celých lokalit i krajinných oblastí. Následky jsou patrné do dnešní doby. Ještě v polovině 80. let jsme mohli v severních Čechách nebo na Broumovsku pozorovat rozpadající se architektonicky cenné gotické nebo barokní kostely. Je zajímavé, že české hroby na hřbitovech se tam často v neudržovaném stavu rozpadaly, zatím co hroby dávných německých rodin byly v udržovaném stavu. Svědčí to o tom, že rodáci a jejich potomci neztratili úctu ke svým předkům a k dávnému domovu. Prostě se vracejí ke kořenům. Příbuzní vysídlenců, či jejich děti někdy udržují i přátelské kontakty se slušnými novými majiteli usedlostí, které patřily jejich předkům.

Němci do současnosti trpí komplexem národní viny. Myslím, že jako spory v rodině lze v dobré vůli zmírnit a v dobrém vyřešit, tak i my bychom nyní již po 70 letech měli aktivně přispět k usmíření s lidmi, jejichž předkové se stali obětí scestné ideologie – nacismu. Konečně, i naše státní politika k tomu směřuje.

Nacismus, podobně jako komunismus stavěl na lidské závisti a nenávisti.

Ladislav Peychl 29.6.2015