Hle zde já zřím svého otce. Hle zde já zřím svou matku, své bratry, své sestry. Hle zde já zřím zástupy svého lidu k samému počátku. Volají mě, vyzývají mě, abych přijala místo mezi nimi a vstoupila do sálu Valhally, kde udatní žijí navěky. „Pocestuje s ním, tu už nikdy neuvidíš, je to starý způsob“. Kdo viděl jinak průměrný film „Vikingové“ neboli „The 13th Warrior“ s Antonio Banderasem v hlavní roli, pak si možná na tuto scénu vzpomíná. Někdo možná četl knížku s výmluvným názvem „Pojídači mrtvých“. Měla jsem možnost strávit nějaký čas ve středním Norsku. A musím se přiznat, že když jsem projížděla místní krajinou, nechala jsem pracovat fantazii a při pohledu na přírodu a krajinu v této oblasti se mi vybavily některé scény z výše uvedeného filmu. Pak jsem si vzpomněla, když jsem jako dítě cestovala s rodiči do Řecka, že jsem milovala chvíle, kdy mi moje máma vyprávěla o antické mytologii. Uvědomila jsem si, že o té skandinávské nevím vůbec nic. Jak jste na tom Vy?
V Řecku mi máma vyprávěla o tom, jak to „chodilo“ na Olympu. O „specializacích“ jednotlivých bohů. Co měla na starosti Héra, co Athéna, co Afrodita, co Hádés a tak podobně a jak tomu všemu „šéfoval“ z pozice toho nejvyššího Zeus. O skandinávské mytologii jsem nevěděla nic. Tak jsem se vydala trošku pátrat.
Vikingové byli pohané a jejich polyteistické náboženství pro ně bylo velmi důležitou součástí života. I díky drsnému prostředí a podmínkách, ve kterých museli žít, si své bohy představovali jako drsné někdy až násilné bytosti. Většina Vikingů znala svého hlavního boha – Odina, zvaného také „Alfoethur“ (Otec všech), ze kterého pak vzešli ostatní bohové. Odin však ostatním bohům nevládl. Je prakticky nemožné přesně stanovit hierarchii božstva, pouze se ví o jejich jakémsi rozdělení na dvě skupiny, které zpočátku byly znepřátelené (Aesir a Vanir). Odin byl zpočátku bohem, který řídil války, měl kouzelné kopí a třpytivý meč, se kterým se dle mytologie s radostí a potěšením vrhal do těch nejkrvavějších bitek a v těch určoval vítěze. Ve všech bitvách ho doprovázeli dva velcí vlci a divoké jezdkyně, které byly krásné a mladé. Tyto „divoženky“ se nazývaly „valkýry“ a zjevovaly se údajně těm válečníkům, kteří v boji měli přijít o život. Jinak byly neviditelné, spatřit valkýru bylo tedy zlé znamení. Podle dochovaných pramenů Vikingové věřili v posmrtné vstoupení do nebeské síně slávy zvané Valhalla, kde sídlil Odin a kam byli bojovníci doprovázeni právě nádhernými valkýrami. Valhalla byla zobrazována jako nádherný palác s 640 branami, kde udatní bojovníci celé dny hodovali a bavili se vzájemnými souboji.
Havran byl pro Vikingy posvátným ptákem, věřili, že je to Odinův posel. Podle mytologie totiž každý den nad zemí přelétávali dva černí havrani, kteří pak za soumraku sedávali svému pánovi Odinovi na ramenou a vyprávěli mu o všem, co viděli. Odin byl také považován za boha velice krutého, lstivého a náladového, proto například námořníci a vesničané daleko raději vzývali největšího Odinova protivníka, boha Thora, který byl bohem blesku, bouře a deště, ale také dobrého počasí.
Kvůli stálým sporům a útokům oblud, draků a nestvůr na bohy vznikla mytologická pevnost Asgard, bohové samotní ale nebyli schopni vykonat tak těžkou práci a tedy na ni povolali velikého obra. Ten souhlasil s tím, že bohům Asgard postaví, ale na oplátku požadoval dostat do své moci slunce, měsíc a krásnou bohyni Freyu, která byla bohyní lásky a plodnosti. Bohové souhlasili, ale přidali další, téměř nesplnitelné podmínky. Podle úmluvy obr musel postavit pevnost do jednoho roku, sám a bez pomoci ostatních obrů. Obr však i tyto podmínky přijal a dal se do práce, pomáhal mu totiž kouzelný kůň Svaldifari, který převážel každou noc lehce a snadno všechen materiál, který obr ke stavbě potřeboval. Tři dny před vypršením lhůty dostavby pevnosti Asgard zbývaly už jenom vstupní brány paláce. Odina popadla zlost, že by to obr mohl zvládnout a prohnaný bůžek Loki mu navrhl lest. Následující noci stanula před obrovým koněm Svaldifarim bujná klisna, kouzelný kůň neodolal, svrhl náklad materiálu pro obra a vydal se za klisnou. Vrátil se až po třech dnech, kdy už bylo pozdě. Obr však lest odhalil a žádal svou odměnu, to Odin odmítl a obr tak zaútočil. Toho využil bůh blesku Thor a obra zabil…..za nějaký čas po této události klisna, která Svaldifariho svedla, porodila hříbě. Narozené hříbě mělo osm nohou a jmenovalo se Sleipnir. Odin jej přijal za svého.
Dalším důležitým bohem, který ovládal jeden z nejvýznamnějších živlů – moře, byl bůh Njordur, bůh úrodnosti, námořníků a rybářů. Představoval starého mudrce sedícího na pobřeží a zajišťujícího každodenní úlovky pro rybáře. Bez povšimnutí nelze ponechat skutečnost, že jedním z bohů, který se těšil té největší vážnosti, byl bůh Freyr, syn boha Njordura, který byl bohem pohlavního styku. O jeho postavení svědčí i místo, které zaujal v hlavním pohanském chrámu v Uppsale. Stojí zde mezi Odinem a Thorem. Freyrova sestra Freyja je nejdůležitější bohyní severské mytologie, byla totiž bohyní lásky a úrodnosti.
Ale i bohové mezi sebou měli skvrnu na kráse, takového řekněme božského vyvrhele. Byl jím Loki Laufeyjarson. Byl bohem zlých klevet a obecně kořenů veškerého zla. Byl velmi zlomyslný. Za své zlé činy byl nakonec spoután bohyní pekel Hel v řetězech hluboko v norských skalách pod zemí a nad jeho hlavou byl had, který neustále plival jed na jeho tvář, Lokiho žena Sigyn seděla nad jeho hlavou a chránila ji kalichem, kam jed odkapával. Musela však kalich vyprazdňovat a v těchto chvílích jed kapal přímo na Lokiho tvář, ten dostal takové křeče v těchto okamžicích, že celá země se začala chvět. A to bylo podle Vikingů příčinou zemětřesení.
Vikingové věřili, že jednoho dne svět dospěje do svého konce. Věřili, že dva Odinovi obrovští vlci – Hati Hrodvitnisson a Skoll každého dne pronásledují urputně slunce a měsíc a pokud by jednoho dne obě hvězdy dostihli a spolkli, nastal by konec světa. A podle norské mytologie, konec světa začíná tehdy, následují-li bezprostředně po sobě tři tuhé zimy, mezi nimiž by nebylo léta. Tehdy oba vlci dostihnou slunce a měsíc a hvězdy zmizí z oblohy, z moře se vynoří hlubinný had plivající oheň, který zemi způsobí sled několika obrovských přírodních katastrof, po kterých se mohutná armáda nestvůr, vedená obry a zrádcem Lokim vydá směrem k pevnosti Asgard, kde nastane poslední bitva (Ragnaroek). Na konci bitvy jsou všichni mrtví a obr Surtur spálí celí svět, který se pak propadne do hlubin moře a oceánu……………………
Ale i norská mytologie byla zčásti milosrdná a existuje sága, která říká, že pod kůrou stromu Yggdrasilu katastrofu přežili žena a muž (že by severská Eva a Adam?) a ti znovu zalidnili zemi již zbavenou starých démonů zla. Nelze asi tak v tomto místě přehlédnout paralelu s výkladem bible. Paralela dvou zachráněných Vikingů – muže a ženy a biblického Adama a Evy a také výklad apokalypsy v bibli a v norské mytologii má společné rysy.
Poslední zmínkou je snad to, že vikingská mytologie významně ovlivnila některé kalendáře, které se například ve Velké Británii používají dodnes. Úterý je Tuesday (Tyrův den), středa Wednesday (Wodenův den, tedy Odinův), čtvrtek Thursday (tedy Thorův den) a pátek Friday (den bohyně Frey). Tento fakt je v moderní době vysvětlován tím, že v 9. a 10. století se na britských ostrovech usadilo relativně velké množství Vikingů………………..
