Prostitutka jako daňový poplatník

V nejmenovaném internetovém médiu jsem si dnes přečetla zajímavý článek o tom, že naši milí pražští zastupitelé se rozhodli, že si „posvítí“ na prostitutky a dokonce pokročili tak daleko, že již připravili návrh zákona, který by tuto činnost reguloval. Jak píše toto internetové médium, samotné sexuální pracovnice jsou z toho poněkud rozpačité. Když jsem si článek přečetla, vyvstalo mi několik poněkud zajímavých, někdy až docela pitoreskních otázek. Pochopitelně jsem návrh zákona nečetla, nenašla jsem ho :-), takže prosím níže uvedený blog považujte za jakýsi lehce spekulační volný tok myšlenek .....

Dobře, dejme tedy tomu, že z prostitutek se stanou řádní daňoví poplatníci. Budou registrovány u finančního úřadu. Který finanční úřad však bude místně příslušný pro to, aby vykonával dozor nad touto živností? Bude to finanční úřad příslušný podle trvalého bydliště dotyčné pracovnice anebo to bude finanční úřad příslušný podle místa výkonu podnikatelské činnosti? Jak se pak bude řešit situace, kdy dotyčná pracovnice na otázku, kde je místo jejího podnikání, odpoví „území hlavního města Prahy“?  A co když se rozhodne finanční úřad pro provedení místní ho šetření? Jak by takové místní šetření vypadalo? A co finanční kontrola? Sexuální pracovnice by obdržela obálku s modrým či jiným pruhem, že se toho a toho dne má v tolik a tolik hodin dostavit na pracoviště příslušného finančního úřadu, neboť u ní byla zahájena finanční kontrola. S jakou dokumentací a argumentací by tam asi šla? Nebo by si najala daňového poradce či účetního?

A dostáváme se k evidenci.  Respektive účetnictví. Vedla by taková pracovnice podvojné účetnictví? To asi ne, při položkách, které ke své práci potřebuje, se domnívám, že by postačilo vedení jednoduchého účetnictví. Dokážete si představit, jak by vypadal účetní deník profesionální prostitutky? Příjmy a výdaje? Každému klientovi, kterému by v rámci své činnosti poskytla služby, by byl vystaven výdajový pokladní doklad, respektive příjmový pokladní doklad z pohledu sexuální pracovnice. A jak by takový doklad vypadal? Jistě kromě zákonných náležitostí jako označení dodavatele služby, odběratele služby a ceny, data  by tam měla být uvedena i poskytnutá služba nebo přijaté plnění. Myslíte, že při návrhu tohoto zákona mysleli pražští zastupitelé i na toto? Že budou služby nějakým způsobem kategorizovány, označeny, pojmenovány? 

A další drobný problém. No, drobný. Klient přijde za sexuální pracovnicí, požádá ji o poskytnutí služeb, ona souhlasí. Dojde tedy k verbálně uzavřenému kontraktu. Poté, co dojde k reálnému naplnění kontraktu, je vystaven doklad (aby sexuální pracovnice měla v pořádku účetní evidenci) a klient – taktéž s dokladem – odchází domů. Roztomile roztržitý a uvolněný z prožitých okamžiků na základě rutiny, kterou učinil již mnohokrát, založí doklad do peněženky. Druhého dne ráno mu do té peněženky omylem nebo záměrem (to není podstatou tohoto blogu) sáhne manželka (třeba aby synkovi či dcerce vydala peníz na zaplacení třídního výletu). A problém je na světě. A asi ne malý.

A co náklady a výnosy, alias příjmy a výdaje sexuálních pracovnic evidovaných jako podnikatelské subjekty? Příjmy jsou jasné – příjmy poskytují těmto pracovnicím zákazníci, kteří u nich příslušné služby vyhledávají a následně čerpají. Ale co výdaje alias náklady? Co ještě půjde zahrnout do výdajů (nákladů), aby potenciálně snížilo hospodářský výsledek na konci účetního období? Kondomy? Ty bezpochyby asi ano, to je dejme tomu asi taková základní pomůcka v této branži často používaná. Ale co další věci? Co pracovní oděvy? Svůdné spodní prádlo, podvazky, lodičky, korzety, punčochy a podobně?  Další pomůcky? Půjdou dát do nákladů vibrátory, lubrikační gely, pomůcky pro klienty se zálibou ve tvrdších sexuálních praktikách? Půjdou tam dát latexové kozačky, pokud si klient vyžádá poskytnutí služeb právě takto?

A další nezanedbatelná věc. Pražští radní v návrhu zákona údajně požadují pravidelné zdravotní prohlídky. Ano, to zcela jistě logiku má. Velice často se objevují informace o tom, že určité procento sexuálních pracovnic je nakaženo některými sexuálně přenosnými chorobami – chlamydiemi, kapavkou, v horším případě syfilitidou. Dobrá, dejme tomu, že zákon předepíše povinné zdravotní prohlídky – tedy každá sexuální pracovnice si bude hledat svého „závodního lékaře“? Dokážete si představit tu ochotu praktických lékařů nebo i specialistů poskytovat závodní péči prostitutkám obecně? A co pracovní úrazy? Co když odběratel zraní při poskytování služeb svého dodavatele? Bude to pracovní úraz? Bude mít sexuální pracovnice povinnost mít u sebe knihu pracovních úrazů a do ní úraz zaznamenat? A co když úraz způsobí pracovní neschopnost? Pak, pokud si dotyčná bude řádně platit sociální i zdravotní pojištění včetně nemocenského pojištění – pak bude mít přeci nárok na to být v pracovní neschopnosti a pobírat tedy nemocenskou. Ze státních peněz a ze státního rozpočtu. A jak by se řešila situace opačná? Odběratel služby by požadoval po dodavateli služby praktiky dejme tomu tvrdšího kalibru. Ty by mu byly poskytnuty (btw – měla by sexuální pracovnice před tím povinnost odběratele služby poučit o tom, že se jedná o potenciálně nebezpečné aktivity?) a při daných aktivitách by kupříkladu dodavatelka služby bičíkem poněkud přitlačila a odběrateli služby by způsobila krvavý šrám na zádech. A jemu by se to logicky asi nelíbilo. Co potom?  Porušení povinnosti při výkonu podnikatelské činnosti? Chování v rozporu s péčí dobrého hospodáře? Odběratel by se mohl soudit a požadovat odškodnění? V petitu žaloby by stálo, že navštívil zcela dobrovolně a bez donucení dodavatelku sexuálních služeb a tato v rozporu s jejich dohodou přitlačila bičíkem příliš a způsobila mu šrám na zádech, který se dlouho hojil, přišla na něj manželka a toto její zjištění vedlo k rozpadu manželství dotyčného odběratele sexuální služby?

Nevím, jestli považovat legislativní úpravu této činnosti za dobrý nápad nebo ne. Možná by to nějakou regulaci vyžadovalo, možná by bylo dobré, kdyby byla nějaká pravidla stanovena, ale myslím si, že by si to zasloužilo nešít to horkou jehlou a trochu více o tom popřemýšlet. Však ne nadarmo se říká, že prostituce je nejstarší řemeslo všech dob. Takže na nejstarší řemeslo všech dob nebude jednoduché najít „metr“, který na ní přesně sedne a vyřeší všechny podstatné otázky s tímto fenoménem spjaté………..