Útěk

V záplavě morbidních, absurdních, tragických a šílených příběhů z nemocničního prostředí se občas poštěstí i to, že se přihodí příhoda zcela opačná. Úsměvná, komická, taková, na kterou do jisté míry člověk vzpomíná opravdu s upřímným úsměvem na tváři. Jednu takovou mám.

Vyrazila jsem na jednu ze svých kolonoskopií na velké pražské zdravotnické pracoviště. Přítel byl mimo, absolvoval to se mnou tedy můj nejlepší kamarád. Dorazili jsme do čekárny endoskopického pracoviště, usadili se a čekali, až na nás dojde řada. Došla poměrně brzy. Jak jsem již byla zvyklá, byla jsem odvedena do přípravné komůrky vedle endoskopického sálku, kde jsem odhodila svršky i spodky, oblékla si humorné zelené „kolonoskopické“ kalhoty s dírou na pozadí a vyčkávala pokynů personálu.

O několik minut později jsem byla vyzvána, abych vstoupila. Tak jsem do toho šla. Už popáté. Endoskopická mašinka už tiše ševelila, doktor cosi cvakal do počítače, monitor byl zapnutý, sestra připravovala vše potřebné včetně bioptických kleští a ve dveřích postávali rozpačitě tři medici. Jako obvykle jsem byla uložena na levý bok a lékař poté, co viděl výraz v mém obličeji, pouze kývl na sestru. Sestra umíchala kouzelný koktejl DBD – Dormicum, Buscopan, Dolsin. Paráda. Srdce zkušeného světem protřelého narkomana by jistě zajásalo. Tělem se mi rozlilo teplo, zamotala se mi hlava, ruce i nohy a najednou mi bylo do skoku. A do smíchu. Polovinu výkonu jsem prochichotala a laškovala s lékařem na téma, ať mi nezkouší tvrdit, že už dorazil do sestupného tračníku. Připadalo mi to všechno úžasně srandovní a k smíchu. Během chvilky bylo po výkonu a sestra mě i s mými „pěti švestkami“ odvedla do odpočívacího pokoje. V domnění, že si tam zdřímnu a ona zatím zavolá můj doprovod, aby si pro mě přišel, odešla. Jenomže se mýlila. Štěstím v celé situaci byl fakt, že kamarád byl už v čekárně, a tak ho sestra za mnou pustila rovnou. A potom to celé začalo.

Nejprve jsem, stále oděna v přitažlivých „kolonoskopických gatích“, proběhla kolem něj a dalších dvou odpočívajících pacientů a zahalekala se širokým úsměvem na tváři, že „jdu čůrat“. Kamarád, již v této oblasti zkušený, se pro jistotu vydal za mnou. Jenomže chyba lávky, neměl to dělat. Dala jsem se na útěk a měla z toho ohromnou srandu. Personálu endoskopického oddělení se tak naskytl komický pohled. Mladý muž honí po endoskopickém oddělení svou polonahou kamarádku, která před ním utíká a haleká na celý svět, že „jde čůrat“. Kamarád byl rychlejší. Poté, co mě odchytil, odvlekl mě zpátky na odpočívací pokoj. Posadil mě na postel a požádal mě, abych se oblékla. Potázal se s absolutním odporem a nepochopením své žádosti. Svými silami mě tedy donutil poslušně sedět a záhy pochopil, že pokud mě neoblékne on, zase mu uteču a sama se zřejmě neobléknu. Musel mi tedy v mých 25ti letech svléknout kolonoskopický obleček, navléknout spodky i svršky včetně ponožek a podprsenky.

Již oblečené, ale bez bot, podařilo se mi znova prchnout a vyvětrat oddělení s pokřikem, že jsem to s doktorem nestihla všechno probrat. Nikdo nevěděl co a s jakým doktorem. Za pomoci sestry jsem byla odchycena podruhé a byly mi nazuty i boty, po pěti minutách urputné kamarádovy snahy zavázány i tkaničky a obléknuta bunda. Za shovívavého pohledu personálu a pevného držení kamaráda jsem opouštěla endoskopickou jednotku, abych se mu v čekárně vysmekla a vykřikla směrem k pacientům, kteří na své vyšetření teprve čekali větu „podívej Jiříku, tady vidíš, kdo už ví, která bije a kdo neví, do čeho jde“. Poté jsem hrdě odkráčela středem. Tedy, odpotácela se.

Poté, co jsem na parkovišti chtěla hlídači platit za parkovné lístkem na nákup jogurtů a pečiva z Tesca a poté, co jsem za jízdy uprostřed kolony na pražské magistrále vystupovala z auta, jsem byla usazena na zadní sedadlo auta, připoutána a zabezpečena dětskou pojistkou. V bezpečí jsem byla dopravena domů a když se mě vyprchal kouzelný koktejl DBD (Dormicum, Buscopan, Dolsin), byla mi tahle epizoda vyprávěna a občas se nad ní smějeme ještě dnes.

Jak vidíte, i na kolonoskopii a po kolonoskopii se dá zažít leccos zajímavého a úsměvného!