The Most Evil. Největší
zlo. Říká vám to něco? Stupnice zla. Zrůdnosti
a toho největšího a nejhoršího zla, které si
lze vůbec představit. Součásti, z nichž se skládá
smrtící bomba, mohou být samy o sobě neškodné.
Jakmile se však sloučí dohromady, hrozí děsivý
výbuch.
Jedná se o dokumentární pořad vysílaný nejmenovanou televizní stanicí. Lékař, znalec z oboru soudní psychiatrie a soudního lékařství sestavil zvláštní cca 23 bodovou stupnici. Tato stupnice se snaží na základě zkoumaných kritérií odstupňovat velikost a zrůdnost zla. Je to těžké představit si, že někdo zaujme na této stupnici bod dvě a někdo bod dvacet. Tento lékař tuto stupnici s publicitou a úspěchem užívá při typologii zločinců, zpravidla vrahů, sériových vrahů, pachatelů vražedných vln a amoků. Je to těžké paušalizovat a je těžké být v takovém ohledu objektivní.
O Ivanovi Milatovi, australském vrahovi baťůžkářů bylo napsáno, že nelze uvažovat o tom,že by tento člověk vůbec měl pocity lidské bytosti. Fred West byl údajně člověk, který naprosto postrádal soucit, hnal ho sexuální chtíč a byl to sadistický vrah, člověk, který se sám vyřadil mimo lidský druh. Jeffrey Dahmer o svých činech nakonec promluvil sám a při rozhovoru s agentem FBI pravil: „když jsem je porcoval, odkládal jsem srdce stranou.....pokrájel jsem to na menší kousky, pečlivě omyl a vložil do průhledných nádob, které jsem umístil na mrazák. Prostě zase něco nového, něco ještě......více uspokojujícího“. Colin Shotbolt řekl: „těžko uvěřit, že jsme byli se Shipmanem přátelé, s jedním z největších sériových vrahů v Británii, ale on to byl jinak docela normální člověk“. Dalo by se pokračovat dál a dal by se uvést seznam dalších desítek jmen, které v novodobé kriminalistice v negativním smyslu slova „něco znamenají“.
Lékař a znalec, který stupnici nejvyššího zla sestavil, se opíral o základní a nejčastější forenzní ukazatele toho, jakým způsobem lze prozkoumat a odhalit „vnitřní život“ a prožitky pachatele, jeho motivy k jeho činům a také možnost nápravy takového člověka a jeho znovuzařazení do společnosti. Zkoumal u těchto osob konzumaci alkoholu a psychotropních látek, fenomény jako promiskuita, homosexualita, sexuální deviace včetně pedofilních sklonů, choroby jako je schizofrenie a maniodepresivní psychoza, jejich pracovní a sociální vazby, schopnost komunikace s okolím, schopnost navázat a udržet partnerský vztah. Jedné oblasti svého zkoumání však věnoval mimořádnou pozornost.
Intezivně se věnoval, věnuje a doufám, že dál bude věnovat minulému životu těchto osob, jejich dětství a rodinnému zázemí. A pozornému čtenáři již teď jistě neunikne, kam tímto blogem směřuji. Ano, zjistil (a nelze se tomu ostatně divit), že u téměř 90% těchto osob, tedy osob, ze kterých se v dospívání či dospělosti stali masoví, sérioví, brutální vrahové, bylo v minulosti a v dětství „něco“ špatně.
V životě kriminálních celebrit objevoval a stále objevuje společné a často se vyskytující prvky. Rozvedená manželství u rodičů, mimomanželské poměry jednoho z rodičů, brutalitu ze strany rodičů (zejména otce), sexuální zneužívání v rodině, týrání fyzické i týrání psychické, opomíjení potřeb dítěte, zákazy koníčků, nucení k těžké práci v útlém věku, absenci zdravého fyzického i psychického kontaktu dítěte s rodičem.
Ze záznamů FBI zabývajících se profilováním pachatelů si dovoluji vyjmout: „pro vývoj dětí je nejdůležitější kvalita jejich vazby k rodičům a ostatním členům rodiny, tedy jak budou tyto děti samy později jako dospělí jedinci vycházet s okolím a hodnotit ostatní členy společnosti. V zásadě se prvotní životní vazby – někdy nazývané propojení – promítají ve způsob, jakým si bude dítě uvědomovat jednotlivé situace mimo rodinu.
A domnívám se, že to je základ. Nelze pochopitelně obecně paušalizovat. Jsou situace, kdy u jedince z určitého důvodu propukne duševní choroba, která může způsobit deviantní chování (schizofrenní jedinec posedlý určitým nutkavým chováním si nemůže pomoct, protože ty „hlasy“ mu našeptávají, aby to udělal). I tady ale lze položit otázku, zda to tak muselo nebo musí dopadnout, kdyby se situace v rodině ubírala jiným směrem.
Pochopila jsem sama pro sebe a obecně, aniž bych tento postoj komukoliv vnucovala, že tak jako rodina může být největším štěstím, může být i největším zlem. Rodina ve smyslu okruhu osob, které jsou člověku nejbližší – manžel, matka, otec, tchyně, babička, dědeček, syn, dcera, teta, strýc, záleží na člověku a na jeho pojetí, co pro něj rodina znamená. Atmosféra v rodině plná pochopení, porozumění, klidu, pohody, přátelství a lásky povzbuzuje, uklidňuje a vede nás tou správnou cestou, pomáhá nám ve složitých a těžkých chvílích. Atmosféra opačná v extrémním případě může vést až k výše zmiňovaným fenoménům.
Pokud by někdo o mnou uvedených skutečnostech pochyboval, doporučuji k přečtení trilogii knih s příznačným názvem „Zpověď sériových vrahů“, autorem je Christopher Berry-Lee.
Jsou to střípky. Ráno nás rozčílí rozlité mléko na stole od tříleté dcerky , v poledne sekretářka, odpoledne na nás vyštěkne manžel nebo manželka, že není nakoupeno čerstvé pečivo a marmeláda, večer přijdeme unavení domů a osmiletý syn chce přečíst pohádku. My ho seřveme, ať neotravuje a jde spát. A přitom si neuvědomujeme, že součásti, z nichž se skládá smrtící bomba, mohou být samy o sobě neškodné. Jakmile se však sloučí dohromady, hrozí děsivý výbuch.
PS:na základě několika žádostí jsem diskusi obnovila, doufám, že nebude třeba toho litovat:-)
