Milostný dopis

Moje drahá spanilomyslná Rozi, proč neodpovídáte na má psaní? Dovolil jsem si uctivě dotázati se Vašeho pana otce, zda se těšíte dobrému zdraví a vše s Vámi je v pořádku. Nenechávejte mě na pochybách miláčku můj a odpovězte na má psaní plná vroucných tužeb. Miláčku můj opatrujte se a odpovězte. S horlivou netrpělivostí čeká na Vaše řádky Váš věrný a milující Josef.

Nebyla to nádhera? Povídala jsem si onehdy se svou babičkou. Vyprávěla mi, jak jí můj děda, její budoucí manžel psával podobné vzkazky zdobným písmem pod známku nalepenou na pohledu. Vykali si až do svatby. Ba co , vykali si i nějaký čas po svatbě. Psávali si krásná psaní plná roztomilých slovíček, uctivých vět.

Když jsem byla malá, mamka s tátou psávali každý rok Vánoční a Velikonoční přání na hezké pohledy. Táta má hezké písmo, takové zdobné, a tak ta přání většinou psával on a mamka je podepisovala. I já v letech náctiletých psávala jsem přání a dopisy svým „milým“ ručně. A nejraději jsem psala poctivým inkoustovým perem. I dnes píšu nejraději inkoustovým perem.

Později pro mě začalo být ve škole praktičtější a rychlejší začít psát klasickou propiskou. I tak jsem ale dopisy a přání ráda dále psávala ručně, na dopisní papír a inkoustovým perem.

Nepatřím ke generaci, co zažila totalitní dobu, když se psal rok 1989, bylo mi deset let. I tak jsem ale poněkud zděšená a někdy znechucená tím, co se děje v současné moderní přetechnizované době. Každé Vánoce jsou mobilní operátoři přetíženi obrovskou vlnou blahopřejných sms. Jejich sítě kolabují. Dnes je totiž v modě psát sms a emaily. Už se neposílají tolik krásné vánoční pohledy s ladovskými motivy,posílají se smsky. „ahoj pepo prejeme tobe i cele rodine hezke vanoce a vsechno nejlepsi do noveho roku“. „hello vladka, merry christmas and happy new year, pavel“. Ano, umím sice anglicky, ale zobák mi narostl po česku. A pokud mi známý, který má stejně český zobák jako já, pošle smsku anglicky, pak nevím, co si o tom myslet.

Místo klasických pohlednic a psaných přání jsou také velmi v modě emailová přání. Nejlépe přeposlat JPEG Santa Clause, který přišel od „někoho“ jako hromadný email a poslat to dál. S drobnou úpravou textu. Ach jo, jak strašně moc si usnadňujeme život a přitom o tolik přicházíme.

Možná jsem staromodní, ale pro mě je to naprosto nesrovnatelné. Otevírat dopis nebo pohled, těšit se na překvapení, co na mě „vyjukne“ z obálky a od koho to asi je, je pro mě nesrovnatelné se stažením pošty v poštovním klientovi, kdy z předmětu zprávy a odesílatele už zpravidla vím, od koho a oč se jedná. To samé se týká sms.

A nejsou to jenom vánoční a velikonoční přání, jsou to i dopisy a vzkazy známým, kamarádům, rodinným příslušníkům a podobně. Jistě, nebráním se pokrokům moderní doby. Používám sms, používám komunikaci prostřednictvím mailu, ale když chci sdělit něco důležitého někomu, kdo je pro mě důležitý, stále volím tu klasickou „poštovní cestu“ dopisu psaného na dopisním papíře rukou inkoustovým perem. Připadá mi to tak důstojnější.

Není hezčí dostat navoněný dopis psaný rukou toho, koho máme rádi, než dostat sms nebo email v podobě „ahoj lucy, mam te moc rad a ta nase minula schuzka za stodolou no to byla tezka romantika a ta tvoje ruzova podprsenka to byl proste narez byl jsem z toho uplne hotovej tvuj pepik“ nebo „hojda pajo je to skvele tesim se moc az spolu pojedeme na ten raft letos v lete sice nevim jestli mi to naší dovoli ale ja se jich asi moc ptat nebudu mam te moc rada tvoje petruska“.

Ano, komunikace je rychlejší, operativnější, není třeba čekat na to, až člověk dostane dopis a bát se, jestli ho pošta doručí nebo nedoručí, ale leckdy se nemůžu ubránit pocitu, že se z takové komunikace ztrácí cit, romantika a vzácnost. Postrádám překvapení, nápaditost a to tajemství. Ještě že mám stále pár přátel, kteří mají stejný názor jako já , a tak dál si píšeme spolu dopisy psané inkoustovým perem na dopisním papíře.............