Tak můžeme v klidu spát. S nadsázkou napsáno. Jestli se něco zatím nestane, tak je to fakt, že by Windsoři vymřeli po meči. Oblíbení členové královské rodiny, vévodkyně Kate a její manžel, po svém otci Charlesovi další v následnictví na trůn, William, přivedli na svět dítě. Syna. Prince. Co by za to dal ve své době Jindřich VIII. Tudor. Proč že sem pletu Tudora? Že je to jiná doba? Že to nejde srovnávat? Myslím, že v něčem tak trošku ano. Ne na 100%, ale zastávám názor, že ano. A co? Co že to vlastně chci srovnávat a proč do narození dalšího windsorského následníka trůnu mužského pohlaví motám Jindřicha VIII. Tudora? Soukromí. Respektive jeho absence. Tak jestli máte chvilku času, tak si přečtěte následující blog.
Minulé pondělí se narodil chlapec. Ne ledajaký. Po svém dědečkovi Charlesovi a otci Williamovi, přeskočil svého strýce Henryho, a stal se v pořadí třetím mužským členem windsorovské dynastie v nároku na britský trůn. Narodil se tedy princ. Budoucí král. Svět šílel. Média šílela. Ostře sledované bylo těhotenství vévodkyně Kate, spekulovalo se o tom, proč má tak silné těhotenské nevolnosti, spekulovalo se o tom, zda to bude chlapec nebo děvče, sázkové kanceláře vydělávaly nejprve na tom, zda to bude chlapec nebo děvče, následně byl ve hře na sázky termín porodu, po porodu se sázelo na jméno dítěte případně na to, kdy jej rodiče zveřejní. „Mamma and baby shopy“ zažijí boom, protože co si koupí Kate pro miminko, budou chtít všichni. Pro jistotu se to nejprve připravovalo ve vyhotovení pro dívku i chlapce, teď už víme, že je potřeba vyrábět to v modré barvě, tedy pro hocha. Ostře sledováno televizními štáby vybavenými nejlepší přenosovou technikou, prostřednictvím internetu, fotografií, videí a bůhvíčeho ještě bylo těhotenství vévodkyně Kate. Diskutovalo se o tom, jestli počala přirozeně nebo tomu bylo potřeba pomoci, proč nepočala dříve, zda přibrala moc nebo málo, následně jsme se dozvěděli, kdy má první termín porodu, jak dlouho přenášela, kdy přijela a jak do porodnice a jak u toho vypadala. Poté jsme byli informováni o tom, kde rodila a že rodila přirozenou cestou, kdo jí rodil a kdo mu asistoval, kolik po porodu dítě vážilo kilogramů a jak dlouho porod celkově trval. Desítky lidí dny stanovaly před porodnicí, kde měla vévodkyně rodit, aby ji viděly přicházet k porodu a odcházet po porodu. Okolnosti ji vpodstatě donutily, že na veřejnost vystoupila pouhých 24 hodin poté, co porodila svoje první dítě. Myslíte, že jí bylo dobře? Že měla náladu na kadeřníka? Na to vstávat, oblékat se a vyrážet mezi blesky fotoaparátů? 24 hodin po porodu? Ihned jsme byli informováni, že byla oblečena do něžných modrých šatiček s puntíky, pod kterými se rýsovalo ještě poporodní bříško a že novorozený princ je pěkný macík. Bude se teď sázet na to, jak bude vévodkyně prožívat šestinedělí, zda bude kojit nebo se bude sázet na to, jestli začne přikrmovat od třetího nebo čtvrtého měsíce?
Chápu, že vévodkyně Kate musí být připravena na enormní zájem médií i veřejnosti o její osobu, ale není tohle už moc? Nedostávají se na světlo světa informace, které by klidně mohly zůstat tzv. pod pokličkou a vpodstatě by se nic nestalo? Malý princ se údajně narodil v pondělí v 16.24. Média si pokládala otázku, proč novopečení rodiče zveřejnili informaci o narození potomka až o cca čtyři hodiny později. Oficiální odpověď byla taková, že si chtěli prožít tu radost. Obávám se, jestli ty čtyři hodiny nebyly jedny z mála hodin, které bude mít tento otec, tato matka a tento syn skutečně prožité v soukromí, bez médií a veřejnosti. Média i veřejnost jsou ve své podstatě nekompromisní a jsou schopny sledovaný objekt prakticky i teoreticky uštvat. Však vzpomeňme toho tragického dne…kdyby princezna Diana neutíkala před papparazzi, nejel by její řidič jako šílenec a dnes mohla být babičkou….
A jakou souvislost má výše uvedené s Jindřichem VIII. Tudorem? Ostatně, osobu Jindřicha VIII. Tudora nám myslím relativně důstojným způsobem přiblížil oblíbený seriál „Tudorovci“. Troufnu si říci, že je mezi námi dost těch, kteří alespoň pár dílů viděli. Obecně se ví, že velkým životním břemenem a trápením Jindřicha VIII. Tudora byla absence mužských potomků. Dnes se to už tolik neřeší, ale myslím, že každý ví, že chlapci byli v historii jako následníci trůnu defacto nezbytností, protože velmi dlouho bylo naprosto nepřijatelné, aby na trůn nastoupil následník ženského pohlaví. A když, byly s tím ohromné problémy. Jindřich zplodil syna, dokonce již se svou první manželkou, Kateřinou Arragonskou. Chlapec se však dožil asi pouze tří týdnů a poté zemřel. Jediným dospělým potomkem tohoto páru se tak později stala Marie, historií známá jako královna Marie Krvavá. Absenci mužského potomka král velice špatně snášel, nedala mu ho ani jeho druhá žena Anna Boleynová, byť výsledkem jejich spojení byl jeden z nejvýznamnějších panovníků britské historie vůbec (Alžběta I.). Syna Jindřichovi VIII. dala až jeho třetí žena, Jana Seymourová, kterou porod prince Eduarda stál život. Naštěstí pro něj, když princ Eduard ve svých cca 15ti letech zemřel, Jindřich VIII. Tudor již taktéž nebyl mezi živými, takže se dál pro absenci mužského potomka a mužského dědice trůnu nemusel trápit. Tolik k historii. Co ale víme dál?
Požehnaný stav, očekávání, bylo přísně střeženou skutečností. O průběhu královnina těhotenství věděl jenom nejužší okruh osob. A zde narážíme na první paralelu. Ano jistě, je na místě zdůraznit, že za vlády Jindřicha VIII. Tudora neexistovala BBC, Facebook ani Twitter a podobně, zkusme vzít ale za své, že jisté možnosti „medializace“ událostí a skutečností existovaly i zde. Ať to byl královský vytrubovač, či obecní vyhlášení, velvyslanci, královské dopisy, oznámení a noty a podobně. Nicméně byla-li královna v očekávání, o jejím požehnaném stavu a průběhu věděla ona, král, její dvorní dámy, vybrané porodní báby, případně lékař a nejužší okruh lidí, kteří se pohybovali kolem krále (např. vévoda z Norfolku, Lord Chancellor atd). Neexistovalo, aby informace o případném průběhu či komplikacích královniny gravidity byly veřejně přístupné. A pokud by je někdo ze zasvěcených z „tajného kruhu“ vynesl, mohl s tím mít poměrně velký problém. To samé se týkalo porodu. Neexistovalo, aby široká veřejnost věděla o tom, že královna rodí. A jak rodí. V okamžiku, kdy královna počala rodit, byly v jejích komnatách přítomny její dvorní dámy a porodní báby. Lékař – muž se přivolával pouze v případě komplikací. O probíhajícím porodu byl průběžně opět informován pouze král a jím vyvolení. Když královna tzv. „slehla“, tedy porodila, porodní místnost (její komnata) byla uklizena a král byl informován o narození potomka. Zpravidla poměrně stroze ve smyslu, že se narodil zdravý chlapec nebo zdravé děvče nebo, v případě úmrtí miminka, informace o tom, že dítě porod nepřežilo. Další informace byla o tom, zda královna je po porodu v pořádku.
Narodil-li se syn a v případě Jindřicha VIII. Tudora, jak bylo uvedeno výše, došlo k této události dvakrát, bylo teprve po porodu dítěte a jeho kontrole oznámeno, tedy zveřejněno, chcete-li dostupnými prostředky medializováno, že královna porodila syna, respektive, že král má syna, tedy následníka trůnu. A mohlo to začít. Nyní se začaly odesílat „zprávy“. Velvyslanci a vyslanci se rozjeli do spřátelených království zvěstovat tuto šťastnou novinu, vytrubovači vytroubili do světa, že král má syna, královský zpravodaj veřejně přečetl novinu veřejnosti (chcete-li poddaným), uspořádal se ohňostroj, konaly se bály, bankety, plesy, král přijímal dary a gratulace, případně nadšeným poddaným krátce z balkonu hradu potomka ukázal držíce ho v náručí. Královna se zotavovala v soukromí z porodu a v klidu a soukromí taktéž trávila šestinedělí. Bylo nemyslitelné zveřejňovat informace o tom, jak je dítě velké, či kolik váží (v době, kdy již byly k dispozici prostředky, jak zjistit váhu), bylo nemyslitelné zveřejnit informace o tom, jak dlouho trval porod, či zda byl komplikovaný či nikoliv, jestli královna rodila přirozenou cestou či bylo nutné „plod z jejího břicha vyjmout“. Tyto informace byly prostě tabu. A jedno, zda jediným mediálním prostředkem byl královský vytrubovač či zpravodaj nebo vyslanec anebo BBC, Facebook, Twitter a podobně. Zde spatřuji tu nebezpečnou paralelu. A tak se ptám, nezasloužila by si vévodkyně Kate navzdory tomu, že žije a porodila v 21tém století trochu toho středověkého tabuismu a soukromí a „separace“ od veřejnosti, jaké se dostalo v tuhém středověku, protože podmínky tak byly prostě nastaveny, královně Kateřině Arragonské nebo Janě Seymourové? Nebo by dnes tyto středověké metody byly považovány za upírání práva veřejnosti na informace či za potlačování ženských práv na společenský život po porodu a v šestinedělí? Nebo je dnešní doba opravdu tak jiná, že je tohle „normální“?
