Máme za sebou historicky první přímé volby prezidenta České Republiky. Vítěz a poražení jsou známi, karty jsou rozdány a občané se začnou pomalu vracet ke každodennímu životu. Jaké byly?
Sešlo se 9 kandidátů, což je na můj vkus docela mnoho na tak malý stát, ale na druhou stranu alespoň bylo z čeho vybírat.
Měli jsme tu dle mého názoru dva slušné kandidáty - p. Fischerovou a p.Franze. Jejich devízou ale byla, pro některé bohužel, pro jiné bohudík, jen jejich slušnost - nic víc a nic méně. Já si myslím, že diky bohu, že tu tito kandidáti byli, možná je to předzvěst lepších časů budoucích. Na druhou stranu, byli to beránci mezi vlky a tak jen ztěží mohli bez onoho potřebného zázemí prorazit.
Pak tu byli vcelku nezáživní straničtí kandidáti - p.Sobotka, p.Bobošíková a p. Roithová. Ani tito kandidáti neměli šanci, protože založili své kampaně na pouhých frázích a heslech, ale s absencí jakékoliv reálné a smysluplné myšlenky. Přemysl Sobotka byl diskvalifikován předem, protože neměl plnou podporu ani ve své straně a vyjma své antikomunistické rétoriky nemohl nabídnout nic jiného. Takový pomyslný polibek smrti mu dal slabý a velmi neoblíbený premiér a jeho eskapády, které dnes vedou téměř k rozpadu kdysi nejsilnější strany v zemi. Jana Bobošíková je spíše koloritem téměř jakýchkoliv voleb a dnes jí už nevěří asi ani její nejbližší okolí. S nasazením Zuzany Roithové to snad nemohli myslet lidovci ani vážně. To by měl větší šance exministr Čunek.
Pak tu byli dva spolufavorité - Jiří Dienstbier a Jan Fischer. Jan Fischer je asi slušný člověk, ale jeho chování před volbami bylo neuvěřitelně groteskní. Připadal mi jak svého času Jiří Paroubek, který si vytáhl průzkumy, co by asi lidé chtěli slyšet a pak šel do médií a televize odprezentovat svoji podporu hlasu lidu. Na to jaké měl finanční možnosti, je to obrovské zklamání. Pravděpodobně se obklopil neschopnými lidmi a nebyl schopen si uvědomit, že voliči se od dob Jiřího Paroubka dostali už do trochu jiné sféry. V duelech se Zemanem neměl šanci a nebyl schopen mu být rovnoceným soupeřem. Jiří Dientsbier založil svou image (podobně jako svého času Petr Nečas) na sloganu "PAN ČISTÝ", ale to je málo. V politice ani životě toho mnoho nedokázal a jeho výsledek je spíše dílem jména jeho otce, než syna.
Do finále pak prošli dva kandidáti, kteří mají mnoho společného, a které jsem si přál nejméně. Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Oba byli (či jsou) ve vládě, oba prošli zákonodárnými sbory, za oběma stojí pochybní lidé a oba jsou kontroverzní pro polovinu země. Ale oba měli za sebou dobré týmy, které dokázaly v pravou chvíli najít slabiny soupeřů a využít je ku prospěchu svých kandidátů. Respektive jsem si to myslel až do shlédnutí televizních debat na ČT, protože, to co stvořili Prima a Nova, byli estrády nevalné úrovně.
Nechápu, že lidé v týmu p.Schwarzenberga nedokázali svého kandidáta varovat před tak hluboce kontroverzním tématem, jakým jsou Benešovi dekrety. Ponechme stranou jejich historické a právní hodnocení. To by měli dělat historici a ne politici. Ale přeci tým kolem p.Schwarzenberga musel vědět, že to bude velmi ošemetné a emocionální a přesto dopustil, aby se do toho p.Schwarzenberg zamotal a tím si částečně zlomil vaz. Samozřejmě toho okamžitě využil Miloš Zeman a udělal z toho hlavní téma posledního týdne před 2.kolem volby. Dalším mezníkem, který dle mého soudu přihrál Zemanovi spoustu voličů (těch nerozhodnutých nebo těch, kteří k 2.kolu voleb ani jít nechtěli), byla dehonestující kampaň české mediální scény vůči Zemanovi (čest vyjímkám, ale mnoho jich nebylo) a bezbřehé vychvalování jeho konkurenta. A bohužel smutné je, že se k tomu přidával i jindy nezaujatý Václav Moravec a veřejnoprávní televize. Dosáhli tím pravého opaku.
Češi se pak zachovali, jak se zachovali. Podobně jako v obchodě dali přednost známé značce před, sice vychvalovanou, ale v podstatě ne příliš známou "no name". Ale přesto si myslím, že přímá volba rozproudila občany tohoto státu a dokázala svůj smysl. Byl to první a já doufám, že ne poslední pokus o přímou demokracii. Jen by takováto přímá volba měla být lépe připravena a nezavdat jakoukoliv záminku k jejímu zpochybňování.
Máme nového prezidenta, tak jak rozhodli voliči této země a přejme si, aby to byl prezident nanejvýš státnický, nestranný a nezaujatý. Aby dokázal lépe komunikovat s občanskou společností a politickou scénou a vyhnul se takovým excesům, jakou byla nesmyslná amnestie v závěru funkčního období Václava Klause.
