Český dobrovolník na čínském venkově
S manželkou a naší již téměř dvouletou dcerkou jsme se přidali ke skupině cca dvaceti čínských dobrovolníků z vysoké školy a vyrazili na venkov jihočínské provincie Guangdong. O střední škole v rozvíjejícím se městečku Feng'an, kde jsme měli učit, nikdo nic bližšího nevěděl. Snažil jsem se předem vyzjistit co nejvíce informací, ale příliš jsem neuspěl. Pouze jsem tušil, že budu učit angličtinu a kung-fu, kterému se věnuji už řadu let. Jak ale celá akce měla probíhat, to nikdo přesně nevěděl. Čínská „organizace“ se totiž často výrazně liší od té naší západní. Zdá se, že platí jakési nepsané „pravidlo změny“, tzn. na poslední chvíli je všechno zcela jinak.
Původně jsem si myslel, že pojedeme na nějaké odlehlé místo, kam se ještě nedostaly vymoženosti moderní doby. Jaké bylo ale mé překvapení, když jsem zjistil, že na střední škole mají vysokorychlostní internet! Městečko Feng'an, kde se škola nachází, rozhodně nepatří k nejzaostalejším oblastem Číny, ale na druhou stranu ani nepatří k těm příliš vyspělým. Je to rozvíjející se městečko, z pohledu cizince však takový zapadákov. Nachází se zde jedna základní škola a jedna nižší střední škola. V Číně chodí děti na základní školu po dobu šesti let, následně stráví tři roky na nižší střední škole a další tři roky na vyšší střední škole. My jsme přijeli na nižší střední školu, kde jsme měli učit ročník, do něhož chodili děti ve věku čtrnácti a patnácti let. Trochu mě překvapil počet žáků ve třídě - v jedné třídě bylo čtyřicet až padesát žáků. Celkem jsme měli učit pět tříd po dobu deseti dnů.
Ředitel školy se o nás, tj. o cizince, po celou dobu pobytu velmi staral, dokonce více než jsme si sami přáli. Jako cizinec, který mu přinesl nemalou prestiž, jsem po jeho boku musel absolvovat několik pitek společně s různými zbohatlíky, úředníky a dalším vlivnými lidmi. Odmítnout jeho nabídku večeře (jinými slovy pitky) nebylo příliš slušné, natož odmítnout pálenku, která u večeře (popř. oběda) tekla plným proudem. Po několika dnech jsem mu ale musel nakonec říci, že jsem sem přijel učit a že bych chtěl více trávit čas s žáky a dobrovolníky. Každý dobrovolník učil předmět dle svého výběru (fyzika, chemie, zpěv, literatura, dějepis aj.) hodinu či dvě denně. Já jsem měl zpočátku tři hodiny denně - ráno kung-fu, přes den angličtinu a pozdě odpoledne opět kung-fu. Občas jsem ještě zašel na hodinu angličtiny, kterou vedl jiný dobrovolník. Chtěl jsem se podívat, jak čínští dobrovolníci vedou své hodiny. Já sám jsem už po prvních několika hodinách nabyl dojmu, že jakákoliv snaha studenty něco naučit je víceméně marná…
Netrvalo dlouho, abych přišel na to, že žáci i dobrovolníci si vlastně chtějí „užívat“. Vzletná myšlenka „nového přístupu k učení“ a osvěty na venkově trošku ztrácela na hodnotě, zvlášť když jsem viděl, že dobrovolníci víceméně učí ve stejném stylu jako jejich učitelé. Například drtivá většina žáků neuměla odpovědět na anglické „How are you?“, přesto se měli na hodinách angličtiny vedených dobrovolníky učit složité fráze a další nová slova. Není nezajímavé, že žáci dokáží v kolektivu hromadně odpovídat na různé otázky, avšak tážete-li se jednotlivce na tu samou otázku, náhle jakoby dotyčný ztratil řeč. Je vidět, že skupinová orientace se u Číňanů projevuje už od mládí. Vlastně se není čemu divit, protože ona skupinová sjednocenost je jen výsledkem konfuciánské nauky, které utvářela Číňany po řadu staletí.
Já jsem však chtěl, aby si každý žák „něco“ z hodiny odnesl, a proto jsem jednomu po druhém kladl tu samou otázku. Nebylo to jednoduché, ale podařilo se mi, aby každý žák řekl pár slov v angličtině. Sám ředitel školy tvrdil, že to samo o sobě je obrovský úspěch. Nevím. Výsledek jsem viděl alespoň na hodinách kung-fu, když se v potu koupající žáci snažili pochytit základní útočné a obranné pohyby. Nevynechal jsem ani posilování ve formě kliků. Byl jsem nemile překvapený chatrnou kondicí všech žáků a pomalu jsem začínal chápat, proč je basketbal na škole nejoblíbenějším sportem. Žáci se totiž příliš nenaběhají - většinu času čekají, až na ně přijde řada, aby si mohli hodit míč do koše. A navíc po celou dobu mají pocit skupinové sjednocenosti. Fotbal je méně populární, protože se člověk více naběhá. Přesto jsem našel pár žáků, s kterými jsem si párkrát fotbal zahrál.
Nejzajímavější byl pro nás každodenní kontakt s civilizací nezkaženými žáky, kterým jsme pokládali nejrůznější otázky (samozřejmě v čínštině). Zajímaly nás jejich názory na život, Mao Zedonga, vzdělání aj. Některé z nich jsme i natočili - krátkou reportáž můžete shlédnout na konci tohoto článku. Budete-li se divit, proč jsme se mj. ptali zrovna na psí maso, vězte, že jsme byli v kraji národnostní menšiny Hakka, kde je pes (zejména v zimě) součástí místního jídelníčku. Musím přiznat, že mě na jedné z večeří trochu zaskočila otázka pana ředitele, zda mi maso, které jsem považoval za hovězí, opravdu chutná… Jiný kraj, jiný mrav.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem žákům nižší střední školy ve městečku Feng'an a popřát jim hodně zdaru a síly do jejich životů. Díky!
Petr Vrána
Lotosová chodidla
Určitě jste už slyšeli o zvyku svazování ženských chodidel, který byl v Číně rozšířený až do první poloviny dvacátého století.
Petr Vrána
Čínský Hobitín – starobylá vesnice Lijiashan
Když jsem v roce 2011 poprvé navštívil pitoreskní vesnici Lijiashan (vysl. Li-ťia-šan), měl jsem pocit, že jsem se dostal do Hobitína z románu Pán prstenů.
Petr Vrána
Starobylá vesnička v Yunnanu – jak se žije na střeše?
V kraji, kde lišky dávají dobrou noc, se rozkládá ojedinělá vesnička Chengzi. Doprava v této oblasti je poměrně složitá, zvlášť pokud nemáte vlastní auto. Bez znalosti čínštiny není takřka možné, abyste tento „ráj na Zemi“ našli.
Petr Vrána
Starobylá osada klanu Qin
Když nás na podzim navštívil v Kantonu kamarád Honza, zkušený světoběžník a vášnivý fotograf, lámal jsem si hlavu, kam bych ho vzal na výlet. Chtěli jsme zajet do nějaké vesničky, do které ještě nepronikl turistický ruch.
Petr Vrána
Wulingyuan – Malebná krajina nesmrtelných
V Číně je mnoho krásných míst. K mým nejoblíbenějším patří bezesporu oblast Wulingyuan – pitoreskní krajina z čínských svitkových maleb. Pojedete-li někdy do Číny, toto místo byste neměli vynechat. Vřele doporučuji!
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva
Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Názor, že Paroubek parazituje, nestačil. Podle soudu může iniciály ČSSD použít
Volební senát Nejvyššího správního soudu (NSS) zamítl návrh Sociální demokracie (SOCDEM) na zrušení...
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 574x