Víte, jak se pozná demokracie? Neskrývá se před společenskými problémy, ale otevřeně je řeší. Jsem hrdý na svou zem, protože přesně to se u nás teď také děje - otevřeně si pereme své špinavé prádlo.
Víte, jak se pozná demokracie? Neskrývá se před společenským i problémy, ale otevřeně je řeší . Jak poznamenal vrozhovoru pro DvTv Igor Lukeš o Spojených státech, pokud mají nějakou "bradavici na tváři", jsou američané ti první, kteří ji otevřeně řeší. Ať už jde o Guantanámo nebo problémy s rasismem a policejními zásahy. Nic se nezametává pod koberec.
Jsem hrdý na svou zem, protože přesně to se u nás teď také děje - otevřeně si pereme své špinavé prádlo. Nějak se toho u nás poslední dobou sešlo více najednou: extrémistické projevy při demonstracích proti imigraci, komunistické manýry ANO na pražské radnici, nebo uplácení ve sportu.
Imigrace
Víte, proč v USA lynčovali negry? Protože to byla proradná a nepřizpůsobivá pakáž, kterou nešlo vychovat. Oprátky na demonstracích nejsou nic jiného než výzva k lynčování a usmrcování uprchlíků pod rouškou domnělé ochrany naší země.
Přitom Česká republika dosud používala a nadále bude používat standardní azylové procesy pro přijímání nebo odmítání uprchlíků na našem území. Další opatření pro tuto krizi vláda dále přijme. A budou to rozhodnutí racionální, protože nebezpečí si každý dobře uvědomuje.
Řešení nevyhnutelné humanitární krize rozhodně není snaha spasit celý svět. To se nám lživě snaží říct lidé, kteří používají pro ty, kteří tuto krizi skutečně řeší a staví se k ní čelem, rádoby vtipné názvy jako sluníčka a pseudohumanisté. Humor je totiž účinný nástroj, jak zakrýt ta největší zvěrstva, která jsme připraveni na ostatních páchat.
Přitom zájem máme všichni stejný. Dělat to nejlepší pro naši zemi tak, aby to bylo bezpečné místo pro život a abychom se s imigrací (dočasně vysokou, protože nic netrvá věčně!) co nejlépe vypořádali. A to bez toho, abychom museli věšet na oprátku ty , kteří s nejlepší vůlí tento problém řeší a otevřeně o něm mluví.
ANO a komunisté
Jsem neuvěřitlně rád, že se Alexandr Mitrofanov zastal novináře Janka Rubeše. Toho Adriana Krnáčová nepustila na tiskovou konferenci k problematice pražských taxikářů, které se Janek Rubeš zevrubně věnuje na nezávislé televizi stream.cz. Vřele doporučuji shlédnout jeho vynikající pořad Praha vs. prachy o tom, jak taxikáři obírají zahraniční turisty a nikdo s tím absolutně nic nedělá.
Je nutné rázně odmítnout komunistické manýry lidí z ANO, jakými jsou například posílání kontrol na nepohodlné lidi, kteří se veřejně kriticky vyjadřují vůči Andreji Babišovi. Nevpustit takzvaně "nepohodlného" novináře na tiskovou konferenci, protože tento poukazuje na to, že Adriana Krnáčová prostě není schopna udělat nic s těmito taxikáři, je úplně stejného rázu.
Zametat věci pod koberec a mlčet o nich nejsou známky demokracie. ANO a jeho lidé se tomu budou muset přizpůsobit. Lidé jako já nebo Janek Rubeš pocházíme z generace, která prožila celý dosavadní život v demokratickém zřízení. Pokud mají pocit, že se naopak my máme chuť přizpůsobovat praktikám z doby, kterou symbolizovaly dráty a zdi, uzavřenost a netrasparentnost, šeredně se mýlí.
Úplatky
Poslední střípek do demokratické mozaiky, kterou si v Česku skládáme, jsou úplatky v hokeji. Je dobře, že podobné věci vyplouvají na povrch. Čím nepříjemnější téma, tím spíše se musí řešit.
Sport je obecně u nás velmi populární. Nemyslím si, že by si kdokoli přestal vážit Vladimíra Růžičky za to, co ve svém životě dokázal. Je to žijící legenda našeho hokeje. Přesto, nebo spíš právě proto, je nutné se tomuto problému postavit čelem.
Pokud pan Růžička nějakým způsobem vinen a soud to dokáže, měl by toto přijmout a například se veřejně omluvit, případně to udělat ještě před jakýmykoli rozsudky. Naše společnost by to přijala, respektovala a stanovisko od takto významného člověka by bylo nesmírně pozitivním impulsem k tomu, aby se poměry v českém hokeji, o nichž se mnoho lidí vyjadřuje nepěkně, aspoň částešně změnily. Nabízet nebo přijímat úplatky není normální, mělo by od něj zaznít.
Na závěr
Ať už jsou to úplatky, politická rozhodnutí nebo vášnivé debaty, vznáší se nad naší zemí temná mračna. Avšak i sebevětší bouře se nakonec přeženě a na druhý den opět vysvitne slunce. V bouřce se také chováme racionálně a neběháme panicky po poli zoufale křičíce o pomoc někde z nebe.
Stejně je nutné přistupovat k problémům, kterým čelíme. Musíme se jim stavět a nebát se nepříjemných slov. Nesmíme sklouzávat k jednomu ze dvou extrémů nesvobodných společností, tedy k schovávání se a snaze ututlat to nepříjemné, ani k nenávistným veřejným projevům a výlevům zlosti.
Jako svobodná společnost zatím v tomto nám "neznámém teritoriu" našlapujeme s nejistotou. Ale rychle se učíme a většině z nás to jde nám to čím dál líp.
