Miloš Zeman se skrývá za tradice, symboly a prezidentský majestát. Zpoza tohoto obranného valu pak útočí - ať už na rektory, novináře, kritiky z řad veřejnosti, apod.
Oslava dne vzniku samostatného Československa se v posledních letech nese v duchu pře mezi současným prezidentem na straně jedné a na straně druhé rektory a lidmi, jimž výběr některých oceněných připadá přinejmenším sporný.
Miloš Zeman v tomto souboji používá nefér praktiky. Skrývá se za tradice, symboly a prezidentský majestát. Zpoza tohoto obranného valu pak útočí - ať už na rektory, novináře, kritiky z řad veřejnosti, apod.
Když se pak kdokoli ozve či přichystá protest, prezident se mazaně schová do své formální pozice - poslušný mluvčí Ovčáček pak obratně prohlásí, že si kritici neváží "hlavy státu", zneuctili "symboly" či "povykují při státní hymně".
Úplně tak zanikne, že protest je mířen ne proti těmto symbolům, ale osobě Miloše Zemana jako takové. Je to podlý způsob vedení boje.
Velké pokrytectví tkví dále v tom, že kdykoli se prezident brání, odvolává se na společná pravidla. Byl jsem řádně zvolen prezidentem na pět let, všichni to tedy respektujte.
Kdykoli je však v ofenzivě, přesně ta samá společná pravidla, na nichž vyspělá demokratická společnost stojí a která jemu samotnému propůjčují velkou moc, porušuje. Například úplně obchází pravidlo o bezpečností prověrce, kterou jeho podřízený musí mít, aby mohl vykonávat svou funkci. Nezve některé rektory na oficiální svátek, ač tito jsou reprezentaty vysokých škol, jedněch z nejvýznamnějších institucí v zemi.
V nastálém chaosu různých přestřelek a incidentů poté úplně zaniká, že kritici Miloše Zemana mají z velké části pravdu.
Je to v prvé řadě Miloš Zeman, který nerespektuje pravidla, na kterých stojí Česká republika, jejíž moderní osamostatnění si v podobě vzniku Československa 28. října připomínáme, kdo nectí majestát prezidentského úřadu.
