Je úplně klidně možné, že i po vyčerpání všech možných odvolání a zamítnutí bude prezidentův kancléř Mynář stále prezidentovým kancléřem.
Bylo by jistě pěkné, pokud by se po vzoru vládnutí "pevné ruky" zjevil jakýsi spravedlivý superhrdina, který by jemně vyzval pana Mynáře, aby s ním opustil hradní prostory. Čišela by z něj taková síla a respekt, že by nebylo možné neuposlechnout.
Protože však chceme žít v právním státě, nemůžeme ho zakládat na síle, byť by její předstivatel měl sebevznešenější pohnutky. Osvícenský absolutismus nechme minulosti.
Respektovat nařízení a zákony by mělo být normou. Naši nejvyšší představitelé v tomto často nejdou příliš příkladem. Jeden nemá lustrační osvědčení, druhý bezpečností prověrku, třetí si ústavu vykládá po svém, přesně v duchu české lidové tvořivosti.
Nejsme tak úplně zemí práva, protože se zákony mnohdy jednoduše nerespektují. Nerespektují se, protože jsou pokládány za špatné. Za špatné jsou pokládány z důvodu, protože nevěříme těm, kteří je psali, že měli sami dobré úmysly.
Ale vždyť ta nařízení mohou být často úplně nesmyslná, namítne kdekdo oprávněně. Nu, pak v klidu můžeme zůstat republikou "východního" střihu, kde se spíše než právo respektují síla, peníze a moc.
To už je volba každého z nás.
