Čeští státníci jsou především provinční, k čemuž si mohou gratulovat, říjnové komunální volby se totiž nezadržitelně blíží. A kdo by neobětoval tak nepodstatné hodnoty jako evropskou bezpečnost či společný unijní postoj proti agresivní velmoci pro úspěch v senátu a městských zastupitelstvech.
A tak se pan Sobotka vrátil z unijních jednání s tím, že přece nebudeme podporovat nějaké další přihlouplé sankce, když nás to může stát několik desítek pracovních míst a otravné hledání nových odbytišť našich proslulých made-in-czecho(slovakia) výrobků, a co by tomu pak řekli občané, že. V tomto postoji ho dnes podpořil i Andrej Babiš, protože koalice se před tímto pro svět významným testem říjnových voleb přece nemůže rozhádat.
Vyjádření Bohuslava Sobotky proběhlo médii a bylo rychle kritizováno ze všech stran. Oprávněně, vždyť pan Sobotka nechápe význam sankcí. Ty mají být jasnou odpovědí Rusku na to, že válčí na východní Ukrajině. Bohuslav Sobotka by však před zavedením dalších sankcí rád viděl účinek těch z kola předchozího. To je ale jaksi protichůdné konstatování, protože pokud by předchozí sankce účinné byly, Rusko by stáhlo své dobrovolníky z Ukrajiny a humanitární konvoj by se mohl vítězoslavně vrátit do Moskvy a tam hlásat něco o úspěchu ruských mírotvorných sil, a tím by ani dalších odvetných opatření z naší strany nebylo potřeba.
Ježto se žádné stažení nekonalo, následují logicky sankce tvrdší. Ty mají stejně jako v případě válečných operací jediný cíl, citelně poškodit protivníka. V Tolstého románu Vojna a mír si ruský generál Kutuzov nejlépe ze všech uvědomoval, že započatý konflikt si tak trochu žije svým vlastním životem a prostě z něho nejde vycouvat, ač se to mnoho našich čelních představitelů snaží předstírat. A jestli si Bohuslav Sobotka ráčil nevšimnout, na ekonomickém kolbišti už válčíme několik měsíců.
