Oblíbená teze, že svět není černobílý, tady neplatí . Pokrytecky se jí zaklínají všichni, kteří chtějí demonstrovat, že mají navrch, protože jsou nestranní. Jakoby objektivita sama o sobě garantovala pravdu.
Na vlnách Českého rozhlasu se do sebe mírně pustili pánové Brož a Mitrofanov (debata o Ukrajině je zhruba mezi 20 a 40 minutou pořadu) .
Roztržku spustilo tvrzení Josefa Brože, že Ukrajina je nefungující stát, který už by zítra nemusel existovat. Přiživil ji pak ještě tvrzením, že tam vládnou oligarchové, které na popud Alexandra Mitrofanova nebyl schopen vyjmenovat.
Na konci celé debaty Alexandr Mitrofanov utrousí, že člověk může stát buď na jedné, nebo na druhé straně. To je v přímém rozporu s názorem Josefa Brože, který "nefandí ani Spartě, ani Slavii".
Jako filozof a historik částečně chápu pozici pana Brože. V rozpravách na jakékoli téma je často nutné zabývat se detaily, zkoumat problém tu zprava, tu zleva, a vůbec se v něm důkladně šťourat.
Na druhou stranu je někdy ne užitečné, ba přímo nutné zvednout hlavu a vynořit se z mišmaše nejrůznějších detailů a kontextů a jasně si říct, o co nám jde. Jinak se člověk nikam nedobere.
V případě Ukrajiny byl prostor, v němž se relativizuje, kontextualizaje a nahlíží na situaci objektivně, ovládnut Ruskem. To má ve veřejném prostoru v současnosti navrch. Množství a rozličnost zpráv o ukrajinském konfliktu má totiž odvádět pozornost od toho zásadního.
Není žádným tajemstvím, že celý ukrajiinský problém je zároveň otázkou začlenění Ukrajiny do západních struktur. Toto je myšleno v několika rovinách, z nichž nejvýznačnější je zavedení a podpora demokratických procesů, ekonomická spolupráce či výhledově vstup do Evropské unie.
Rusko se naopak snaží tyto snahy ochromit. Logicky si totiž přeje, aby Ukrajina ekonomicky spolupracovala s ním. V Rusku navíc vládne autoritativní režim a ten je s demokracií v přímém rozporu.
Pokud přijmeme tyto premisy, pak není možné nefandit ani Spartě, ani Slavii. V tomto sporu "kdo s koho" to nejde, protože pokud máme zájem byť jen na tom, aby Ukrajina nezkolabovala, pak automaticky fandíme jedné straně.
Navíc pravidla, která jsme mysleli, že by měla celoplošně platit v mezinárodním prostoru, jsou Rusku protivná stejně jako Západ samotný. Rusko má pocit (nutno podotknout, že naprosto podložený), že mezinárodní úmluvy a nejrůznější memoranda (jako to slavné Budapešťské) napomáhají demokratizaci a začlenění Ukrajiny na Západ.
Oblíbená teze, že svět není černobílý, tady neplatí. Pokrytecky se jí zaklínají všichni, kteří chtějí demonstrovat, že mají navrch, protože jsou nestranní. Jakoby objektivita sama o sobě garantovala pravdu.
Dívají se na problém z mnoha úhlů. Boužel však dnes většina úhlů spadá pod ruskou perspektivu.
