Na případu zastřeleného M.B. je mediálně přitažlivý rasový kontext. Mnohem závažnějším zjištěním je však míra volnosti, kterou zákony a soudy dávají americkým policistům při použití střelných zbraní.
Proti policistovi, který zastřelil onoho černocha ve městě Ferguson, nebylo vzneseno obvinění. Tak nějak se to však očekávalo, ježto v americkém soudnictví existuje precedens, který umožňuje policistům efektivně zastřelit kohokoli, o němž si usmyslí, že je ohrožuje. Vysvětleno to je v tomto srpnovém článku New York Times, který zároveň předpovídá současný výsledek soudního řízení.
Článek shrnuje několik precedensů amerického Nejvyššího soudu (Supreme Court of Justice), které vždy vyzněly ve prospěch policie nebo státu. Mezi nimi například palbu na ujíždějící auto, při níž byl zastřelen řidič i spolujezdec. Dále neuznaný nárok na kompenzaci od státu, který není nijak zodpovědný za chybné chování policistů, s jejichž přispěním někdo neprávem skončí ve vězení.
Právní ochrana policistů je velmi propracovaná. Ti tak vlastně mohou na ulici doslova popravit téměř kohokoli. Stačí, když se podle "jejich vlastního úsudku" cítí ohroženi. Použití střelné zbraně jako nepřiměřeného prostředku k obraně téměř nelze dokázat. A to je přesně to, co dráždí tolik lidí. I nespolupracující výtržníky lze přece zpacifikovat humánnějším způsobem než několika kulkami přímo do těla.
Rasismus už je pak taková třešnička na dortu, nebo spíš kapka, po níž pohár přeteče. Hispánci nebo černoši se mnohem častěji stávají terčem policejních kontrol, což je nadmíru rozčiluje. Spousta lidí to samozřejmě nechápe a odsuzuje, protože bílému člověku se těžko může stát, že by jej policie zastavila a bezdůvodně lustrovala, jako se to běžně děje např. hispáncům blízko mexických hranic. Stupňované napětí pak logicky vyvěrá v masové protesty.
Závažněji však v tomto kontextu vyznívá možnost policistů v krajních situacích šáhnout po zbrani s vědomím, že mohou beztrestně po komkoli střílet. Z pohledu jedněch logické, vždyť USA je tou zemí, kde se každému válí v kamaře brokovnice a kde co pár měsíců někdo vystřílí půl školy. Z pohledu druhých je to však hluboce znepokojující trend, který policii nechává volnost naprosto zbytečně brát lidské životy.
Každý další případ, v němž je zabit někdo psychicky nemocný, někdo kdo neporozuměl pokynům policie, nebo třeba dvanáctiletý kluk s neškodnou maketou, pak bije do očí o to více. K tomu přičtěme např. ještě onu slavnou aféru s použitím pepřového spreje na naprosto pokojně stávkující studenty na kampusu UC Davis v roce 2012 a nabízí se jasná otázka. Je USA policejní stát?
