Česká republika je Švýcarskem východu. Díky tomu, že jsme úplně obklopeni spojenci, využíváme tento luxus k tomu, abychom de facto neměli vlastní armádu schopnou plné obrany našeho území.
Nejprve pár pozoruhodných faktů o současné střední a východní Evropě.
Každá země východní Evropy (pokud tam projednou započítáme i Gruzii), která není v NATO a EU, je udržována v systematickém rozkladu. Válka stále probíhá na východní Ukrajině, okupovano je území Krymu či Jižní Osetie v Gruzii. Moldavsko je rozpůleno ruským Transněstřím. V Bělorusku neohroženě vládne diktátor Lukašenko, jehož ochota držet zemi v chudobě a spolupracovat s vládou z Kremlu namísto s ostatními evropskými národy je vlastně jediným důvodem, proč tam ruské jednotky být nemusí.
Zbytek regionu, který je ale úplně čirou náhodou (čtěte zde ironii) členem EU a NATO, je prost vnitřních konfliktů a zásahů z Ruska, kterými trpí všechny čtyři výše zmíněné země. Vystupovat z těchto dvou spolků by se za současné situace rovnalo politické sebevraždě. Země jako Estonsko, Litva, Lotyšsko, nebo Polsko to dobře vědí, a tak staví obranné valy, zvou si jednotky svých spojenců na své území jako garanci bezpečnosti, nebo jako Polsko nabírají lidi do jakési záložní domobrany.
Česká republika se však nachází v geopoliticky luxusní situaci. Nemáme ani hranici s Ruskem, ale ani nebráníme vnější hranici spolků jako EU a NATO, takže o nějakém zvyšování obranných výdajů nepadne ani slovo. A když už se probírá základna v Brdech, můžeme jí ve vší lehkovážností odmítnout a nic nám z venčí nehrozí, protože nejsme tzv. na ráně, a to ani kdybychom tuto základnu odmítli v současnosti.
Mimochodem, jen krátce k oné fascinující paralele odpůrců přítomnosti spojenců na našem území s "okupací cizími vojsky": Už jste někdy viděli okupanty, kterým bez jakéhokoli odporu suše sdělíte, že ve vaší zemi nebudou a oni to plně respektují?
Ale zpět k hlavní myšlence článku, protože Česká republika skutečně je Švýcarskem východu. Díky tomu, že jsme úplně obklopeni spojenci, využíváme tento luxus k tomu, abychom de facto neměli vlastní armádu schopnou plné obrany našeho území ani území našich spojenců.
Přitom bychom úplně klidně mohli ve spolupráci v rámci Visegrádské skupiny, případně i s pobaltskými státy, investovat do společné obrany, bojeschopných armád, které by si navzájem vypomáhaly v případě nouze. Nemuseli bychom tak neustále spoléhat na pomoc USA a jiných západních mocností, která je velké části našich občanů tak protivná.
Avšak Česko se chová přesně naopak. Udržujeme a čile rozvíjíme obchodní a politické styky s Ruskem a dalšími diktaturami východu. Nebereme si příklad z našich východních sousedů, u nichž platí, že obchodovat s Ruskem znamená zaplést se s mocností, která vám může utnout tipec, kdy se jí zachce. Zneužíváme svého výsadního postavení, kdy obklopeni svými spojenci naši čelní představitelé kritizují sankce, kritizují Brusel. Někteří by nejlépe z Evropské unie úplně vystoupili.
Důvody uváděné pro vystoupení z EU jsou povětšinou ekonomické či regulační. Stačí se však přesunou o pár set kilometrů na severovýchod, kde pobaltské státy nepokrytě využívají členství v EU a eurozóně jako geopolitcké ukotvení v západních strukturách, jako jakousi "obranu navíc" proti ruským vlivům, a náš lehkovážný postoj se vyjeví jako slepému slunce.
My bychom si skutečně mohli dovolit vystoupit z EU, protože stejně jako Švýcarsko máme obrovské štěstí v tom, že se nacházíme uprostřed Evropy, za bezpečnou hrází spojenců a demokratických zemí, které sdílejí naše hodnoty a cíle. Ale jak dnes připomíná mnoho lidí - dosavadní bezprecedentní bezpečí a prosperita nemusí trvat věčně. Neměli bychom tedy použít toto bezpečí spíše než k jakési pseudoautonomii od neškodných regulací ke skutečné autonomi podepřené vlastní armádou, skutečně schopnou ochránit náš stát?
