Zemanova slova děsí víc než vztyčení unijní vlajky

Rozporuplné reakce vyvolalo  středeční vztyčení vlajky EU. Osobně mě však daleko více šokovala Zemanova slova o nutnosti začlenit Českou republiku k "tvrdému jádru Unie".

Miloš Zeman ve středu podpořil společnou evropskou zahraniční politiku, armádu i daně. Prezident rovněž vyslovil souhlas s Barrosovými úvahami o budoucnosti EU ve federativním uspořádání.

"Oba dva patříme do toho, co můžete nazývat tvrdým jádrem Evropské unie", prohlásil ve středu Zeman.

V moderních dějinách jsme poznali, jak vypadá příslušnost k  "tvrdému jádru" v praxi. Stačí si vzpomenout na komunistickou éru.

Jak uvádí Petr Fiala v knize Středoevropské systémy politických stran - komunistický režim v ČSSR a NDR  se dá označit za nejtotalitnější a za zcela neschopný čelit změnám společnosti. Už Stalin v roce 1952 pochválil Alexeje Čepičku za přenášení sovětského modelu do nejrůznějších sfér života v Československu. Československo se také nepokoušelo v 80. letech o uvolnění poměrů. Dá se tedy napsat, že jsme byli "tvrdým jádrem" zemí RVHP. 

Servilnost představitelů KSČ vůči Moskvě dnes nahradila servilnost eurofederalistů - vedených sociálními demokraty - k Bruselu.

Být součástí "tvrdého jádra" není cesta, kterou bychom se měli ubírat. Zahazovat národní suverenitu ve jménu eurofederalismu je špatné.

Friedrich August Hayek - nositel Nobelovy ceny za ekonomii - v úvodu své slavné knihy Cesta do otroctví varoval před "fatalistickým přijímáním údajně nevyhnutelných trendů". Hayekova slova se týkala socialistické vlny, která po válce zaplavila Evropu. Dají se však aplikovat i na dnešní Evropu. Prohlubování integrace zkrátka není nevyhnutelným trendem, jak se nám mnozí snaží namluvit.