Předvolební eso jménem Benešovy dekrety

Nepřesný výrok Karla Schwarzenberga učinil Benešovy dekrety hlavním tématem před druhým kolem prezidentské volby. Co toto téma přineslo? Jsou všechny Benešovy dekrety opravdu hodny  tak plamenné obhajoby?

Druhý týden kampaně před druhým kolem se Benešovy dekrety staly hlavním tématem. Miloš Zeman si na sako připnul odznak s českou vlajkou (která hned po zvolení zmizela). Měl to být vlastenecký apel na voliče. Kdo  se odvážil zpochybnit některé z Benešových dekretů, prezidenta Beneše samotného nebo problematiku odsunu, byl nekompromisně označen za vlastizrádce, přisluhovače nacistů, kolaboranta, fašistu. Je fascinující shoda mezi rétorikou dnešních strážců  dekretů a agresivními články Rudého práva z let 1946-47, kdy probíhala retribuce. Věcná diskuze byla těmito lidmi znemožněna.

Než uvedu konkrétní  výtku vůči  jednomu z dekretů , připojím svůj názor na odsun . Můžeme polemizovat o tom, že odsun na základě kolektivní viny byl nespravedlivý, ale chápu jej jako faktický důsledek války (viz článek XIII. Postupimské dohody). Snahy o vrácení majetku považuji za popření výsledku války. Tvrzení, že majetek bude vysídlencům navrácen, je pouhý a laciný populismus.

Co je z mého pohledu na Benešových dekretech pochybné?

Dekret č. 137/1945 a s ním související zákon č.115/1946 Sb.

Jednání, které by zakládalo soudně trestný čin, není trestné, došlo-li k němu v době od 30. 9. 1938 do 28. 10. 1945 z důvodu boje o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo bylo-li výrazem touhy po spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů.

Za kontroverzní považuji uvedený časový rozsah. Ve výše zmíněném článku XIII. Postupimské dohody se psalo o ,,spořádaném a lidském odsunu“. Komise českých a německých historiků stanovila počet mrtvých během divokého odsunu mezi 20-30 tisíci. Kdo je za tyto činy odpovědný? Jsou to lidé, kteří by měli podle tohoto dekretu a příslušného zákona nárok na spravedlivou pomstu? Nikoliv. Tyto činy prováděly Revoluční gardy a různé skupiny  ,,asociálních elementů odjíždějících do svého eldoráda na trofejní výpravy,  byli to i obyčejní čeští občánkové, puštění z řetězu nacismu, z jejichž podvědomí se vynořila, neohrožena trestem, chamtivost a zločinnost.  A k usmíření svědomí stačilo zneužití pásky RG nebo uniformy neopartizána…“, jak je charakterizoval v roce 1947 předseda Osídlovacího úřadu Miroslav Kreysa.    

Jediným odsouzeným k trestu přesahujícímu pobyt ve vazbě byl Karol Pazúr. Tento dlouholetý člen Hlinkových gard  nese odpovědnost  za tzv. Přerovský masakr. Po Únoru byl amnestován prezidentem Klementem Gottwaldem. Později byl významným představitelem Svazu protifašistických bojovníků, jezdil na besedy s mládeží a byl dáván za příklad hrdiny, zatímco mnozí skuteční váleční hrdinové úpěli v komunistických kriminálech. Rozsah dekretu umožnil glorifikaci  lidí  Pazúrova typu. Umožnil, aby  lidé s temnou protektorátní minulostí  získávali (výměnou za členství v KSČ)  osvědčení o ,,účasti v boji za znovunabytí svobody“  na dobu dávno po skončení bojů. Toto je má výtka vůči jednomu z dekretů, kterou si dovolím uvést.

Závěrem bych se vrátil k úvodu. Benešovy dekrety se staly silnou předvolební kartou. Způsob, jakým však byly hájeny,  je zarážející. Na povrch vyplula vulgarita a jiný názor nebyl akceptován. Doufejme, že je to naposledy, kdy do volební kampaně vstoupily Benešovy dekrety. V roce 2013 bychom se neměli v česko-německých vztazích vracet před Česko-německou deklaraci.