Po shlédnutí tolik očekávaného derby se ve mě mísí spoustu pocitů a poznatků. Největší poznatek bezesporu je, že jsem se znovu utvrdil v tom, že fotbalové prostředí je plné stupidity. Jak ze strany diváků, tak i ze strany hráčů.
Největšího hlupáka ze sebe udělal střelec slávistického gólu David Kalivoda. V 58. minutě parádní trefou otevřel skóre derby a cítil se, jak kdyby zdolal vrchol nejvyšší hory světa Mt. Everestu a v samé euforii si sundal dres, ač věděl, že už jednu žlutou kartu dostal a že za slvléknutí dresu bude následovat další. To je pro mě nepochopitelné. Poté se do světla reflektorů dostali diváci na obou stranách, nejdříve překvapivě Slávisté a hned po nich se přidali Sparťané. Slavia vedla, takže řádění jejich fanoušků bylo jakoby "na místě", ale Sparta potřebovala co nejdříve srovnat skóre utkání a čas neúprosně utíkal. No jo, ale když se kvůli jejím vlastním fandům přestane hrát, tak tzv. Ultras dělají Spartě opravdu "medvědí službu". Smutné je, že po takovém vandalství co předvedly oba kotle, tak fotbalisté jdou po skončení zápasu těmto "skvělým" fanouškům ještě zatleskat.
Další ukázka hlouposti ve fotbale? Po derby otevřu noviny a vidím nadpis: "Jarolím šáhl soupeři na přirození". Co to je??? Chápu Jarolímovo pohoršení nad národnostní urážkou, ale šahat soupeři na genitálie opravdu není zrovna chlapské. Když se pan Jarolím chce hrdě "rvát" za svou národnost, tak by se neměl snižovat k takovéto ubohosti a ještě poté lhát novinářům a říkat, že mu sjela ruka. A je tu zajímavá spojitost s derby. Myslím si, že otec fotbalisty Hamburku Karel Jarolím, který je trenér pražské Slavie by neměl svému svěřenci dávat nějaký trest dříve, než si vychová vlastního syna.
