Pamatujete loňský 17. listopad? Kdo nechtěl jen symbolicky zvedat červenou kartu, šel přímo na Albertov, aby mohl Zemanovi přímo z očí do očí zařvat, co si o něm myslí.
Na Albertově se jednalo o spontánní neorganizovanou akci a čistě spontánní byla také reakce lidí. Jakmile Zeman přijel, začali lidé pískat a skandovat hesla proti Zemanovi. Nebylo síly, která by tehdy lidi zastavila. Až vystoupení dalšího z přítomných prezidentů znamenalo, že se lidé utišili a vyslechli projevy hlav států Maďarska, Německa, Polska a Slovenska.
Zeman na Albertově prohlásil: „Nebojím se vás“. V ten okamžik jsem si uvědomil. Opět, jak je u něj zvykem, lže. Bál se. Bál se přijet na Národní třídu a raději vystoupil na policií, tajnými a ochrankou obšancovaném Albertově.
Letos si Zeman Albertov zopakoval. Domluvil se s Konvičkou, protože si byl jistý, že přijdou odpůrci islámu, proti kterému se Zeman již nějaký čas vehementně vymezuje. Jeho prohlášení jsou, pro hlavu státu, natolik radikální, že se vkrádá myšlenka, zda to nezačal činit cíleně jen proto, aby co nejrychleji nabral zpět politické body a preference. Pomsta je sladká, tak proč se sedmnáctého neukázat před jásajícím davem jako miláček lidu. Celou akci na Albertově si pro jistotu nechal pečlivě připravit. Opět se ukázalo, jak moc se náš prezident bojí vlastních obyvatel. Ochranka i policie dostaly jasné příkazy. Kontroly byly tak přísné, že neproklouzla ani skupina studentů, jeho možných odpůrců, která chtěla položit květiny u pamětní desky.
Studenti ihned na nehorázné jednání prezidentovy ochranky zareagovali. Na facebooku vyhlásili, že skutečnou vzpomínku 17. listopadu uspořádají v neděli 22.11. ve tři hodiny odpoledne. Podle obrovského ohlasu a reakcí se zdá, že by se měl Miloš Zeman bát neděle ještě více.
A to ještě málokdo zaregistroval (média, kde je naše právo na informace zaručené nám Listinou základních práv a svobod?), že se večer 17. listopadu konala pouť na Pražský hrad. U sochy T.G.Masaryka se sešlo odhadem 2000 lidí, kteří zde vyjádřili nesouhlas s jednáním a konáním Miloše Zemana. Byl jsem tam a řeknu vám, že bát by se měli především ti, kteří sem dorazili. Nad hlavou vrtulník, desítky policistů, ochranka, speciální jednotka a tajní. Na Hrad byla zavřena vstupní brána a pro jistotu byl do vchodu postaven ještě policejní anton. No a za plotem stáli se samopaly v rukách vojáci. Ten chlap byl v ten večer v takovém bezpečí, že snad ve větším být ani nelze.
Kdyby to nebylo vážné, bylo by to až legrační. Jenže není. Velmi dobře si ještě pamatuji svůj strach, který jsem spolu s ostatními měl na Národní třídě. Báli jsme se tehdy podstatně více. Báli jsme se totiž opravdu o životy. Do ulic jsme vyrazili s myšlenkou skoncovat s vládou komunistů. Podařil se však pouze odstranit vládu jedné strany. Bývalý komunista je dnes dokonce prezidentem naší země. Na postech ministrů, v parlamentu a mnoha vlivných místech sedí další komunisté a dokonce lidé důvodně podezřelí ze spolupráce s STB.
Jsme to opět my, kdo začíná mít strach. Strach z toho, že má strach Zeman. Strach z oligarchy Babiše, který strach nemá. Strach z ohrožení svobody a demokracie.
Když jsem v noci odcházel z Hradu domů, představil jsem si, jak by asi reagoval Martin Mejstřík, kdyby byl studentským vůdcem dnes. Vážil a vážím si jej právě proto, že jako jeden z mála dodnes neuhnul ani o píď ze svých tehdejších ideálů a přesvědčení. Představil jsem si, jak by bylo skvělé, kdyby ministerstvo školství schválilo jeho knihu „Deník – řekněte jim, že sametová“, jako učebnici dějepisu novodobých dějin České republiky. Musel jsem se nevědomky začít smát.
Moc bych si přál, aby si dnešní studenti uvědomili, že přílišná sametovost není na místě. Přál bych si, aby se nebáli a vzkázali v neděli celému národu, že bývalé komunisty nechtějí v jakékoli politické straně nebo hnutí. Že komunisty nebo bývalé komunisty nechtějí především ve vedení naší země. Je samozřejmé, že bude na občanech České republiky, jak se následně zachovají u voleb, ale z mnoha signálů je jasné, že se tito lidé nikdy nezmění. Odporuje to jejich vlastnostem, které se neslučovaly a slučovat nebudou s hodnotami, které si my všichni ostatní představujeme pod slovy svoboda a demokracie.
Petr Suda
iniciativa Listopad ještě neskončil
člen iniciativy Občanské liberální hnutí (OLH)
