Co dělá Erdogan fofrem, se děje i v ČR. Jen chytřeji a pomaleji

V Turecku můžeme ve zrychlené formě pozorovat to, k čemu postupně dochází i v naší zemi od roku 1989.

Rozdíl je pouze v tom, že skupina našich po moci a nadvládě bažících jedinců (z nichž základ tvoří bývalí komunisté a stbáci) musela zvolit chytřejší a pomalejší variantu, protože, kdyby postupovala moc rychle, lidé by její snahu o udržení si moci ve svých rukách příliš rychle prohlédli.

My, v naší kotlině, jsme podobný scénář, podle kterého postupuje Erdogan, zažili po roce 1948 minulého století. Komunisté v čele s Klementem Gottwaldem měli pro svůj plán ideální podmínky. Také měli připravené seznamy "nepohodlných" a také se s nimi "po bolševicku" vypořádali. Ostatní pak již drželi hubu a krok, protože STRACH byl vždy mocnou zbraní, kterou diktátoři a jejich posluhovači proti obyvatelstvu využívali.

Evropa se nyní, díky Turecku a Erdoganovi, ocitá v ne nepodobné situaci, jako při nástupu Hitlera k moci. Evropští lídři spolu s USA dělají opět stejnou chybu a mají opět tisíce "důvodů", aby se této hrozbě nepostavili rázně a jednoznačně.

My, v naší zemi, nemáme jednoho jediného Erdogana, přestože je mu Babiš asi nejblíže. Máme zde skupinu malých Erdoganů, kteří ale jsou, podle mne, o to nebezpečnější, protože mnozí z nich se skrývají za různými "maskami". Necháme-li jim ještě nějaký čas, dotáhnou svůj plán do konce. Jsou již hodně daleko a pokud se nepodaří obyvatelům jasně a jednoznačně ukázat na onu skupinu, která postupně kumuluje ekonomickou, politickou i mediální moc, pak se můžeme dostat do situace, se kterou již bude velmi těžké zvrátit. Horší je to o to více, že hlavně posledních pár let můžeme zřetelně vidět i zvýšenou aktivitu v ovládnutí policie a justice.

Ano. I v naší zemi jsme na prahu obrovské centralizace moci a cestu k ní pomalu, ale jistě vyšlapávají jedinci, kteří si strategicky a velmi chytře po roce 1989 rozdělili role a vytvořili si postupně image pravičáků (Klaus), liberálů (Dlouhý), socialistů (Zeman, Mládek) či zůstali jadrnými komunisty (Dolejš, Ransdorf). Pohlídali převedení majetku státu v privatizaci do vybraných rukou, z čehož se zrodili současní oligarchové v čele s Babišem a Kellnerem.

Vše je o to horší, že jak Erdogan, tak parta našich centralistů (autokratů) mají velmi blízko k Rusku (Putinovi) a Číně.

Řeknu to nyní hodně natvrdo a asi si udělám mnoho nepřátel, ale měli bychom se vykašlat na neustálou a nikam nevedoucí diskusi a rozebírání EU, Turecka, Putina, Ameriky, hledání Peroutkova článku či Pokémonů. Měli bychom se v první řadě soustředit na strategii a postup, jak se konečně zbavit všech centralisticky smýšlejících politiků v čele s bývalými komunisty a stbáky.

Jen by mělo být také jasné, že jen kecy nic nezmění a jedinci žijící si ve svém virtuálním světě mimo realitu typu Halíka, Šiklové, Pitharta, Kocába a dalších také ne. Šanci měli, ale jak s ní naložili, vidíme kolem sebe dnes a denně. Celkové situaci Evropy můžeme nejlépe pomoci tím, že u nás nedopustíme návrat totality, třebas ne takové, jakou ji známe z minulého století. A k tomu je potřeba šířit informace, diskutovat s lidmi v menších městech, obcích a říkat jim PRAVDU a VŠECHNY informace. Ne jen polopravdy a pouze některé informace. Lidé manipulaci dříve či později prohlédnou. Ani Havel nebyl bez chyb. Amerika není ideál, myšlenka sjednocené Evropy se v rukách současných představitelů sakra zvrtla a imigrace musí mít naprosto jasné pravidla a hranice, za které se jednoduše ustoupit nesmí. Vše na světě má určitou míru. Jakmile se tato míra překročí na jednu, nebo na druhou stranu, dochází k nestabilitě a průseru. A my starší bychom si měli uvědomovat, že když k tomu průseru necháme dojít, vyžerou si jej především naše děti.

Petr Suda