Místo: Ostrava, název zařízení: nemocnice Fifejdy, oddělení: Neurologie-4.patro, pokoj číslo 1, místo u okna ...
Někteří pacienti jsou opravdu nepoučitelní. Něco je pořád bolí, stále si na něco stěžují, nic jím nevyhovuje a ... a hodně často lžou, čili vymýšlejí si. Především z důvodu prodloužení pobytu v nemocnici. Zdálo by se, že se každý nemocný těší, až z nemocnice odejde, ale ... ale někteří ... někteří (neznám procenta) pobyt v nemocnici milují.
Ležíme vedle sebe. Každý na své posteli. Oba po mrtvici a oba ležáci ... čisté bílé prostěladla a peřiny, čisté pyžama ... rozhlížím se kolem a jsem spokojen. Primář mě pochválil, že pěkně cvičím s prstama a že se za týden zase na mě koukne. Co víc si přát :-) Vedle se ozve: Směješ se jak idiot ... po mrtvici ... ležíme to jak kokoti ... žrádlo hnusné a ... a vůbec nevíme, kdy nás pustí !!! Ku..., to je věc ... a JÁ mám tóóólik práce. Otočím k němu hlavu: Hmmm, (trochu negativní soused. A pokračuji v monologu: ... a je to teplo ... čistě povlečeno ... jídlo mi chutná ... a že zatím neznám termín odchodu ? Lepším se a to je hlavní :-) Soused, trochu rozzlobený mou spokojeností, bere za zvonek a zuřivě ho mačká. Za několik minut přichází sestra: Dobrý den, copak máme zase za problém ? Ptá se trochu odměřeně, ale asi desáté zvonění za dopoledne ji trochu zohodilo. Sestro, kdy bude, sakra, oběd ? Jako každý den(v klidu odpoví sestra) v 11:30. Na chodbně jsem viděla vozíky s jídlem... Soused se otočí hlavou na druhou stranu a nevšímá si jí. Sestra odchází...
Chvíli mlčíme a soused otočil a vesele mi sděluje: Dneska za mnou přijde moje milenka. Nijak nereaguji a tak pokračuje: Chápeš ! Moje milenka. To je kus ... však ji uvidíš ... ty vole, to je ... to je ... (hledá nějaká vhodná slova(. Začnu se usmívat: Tak to se těším až ji uvidím , škoda, že se nemůžete projít spolu do parku. Soused se usvěje: do parku, do parku, do nepřichází v úvahu. Má mě ráda, miluje mě... stačí, že ze mnou přijde.
Po půlhodině se po chodbě rozezní klapot podpadků. Zvuk se zesiluje ... Soused si sednul na poste. To je ONA. Přišla za mnou. Tak chlapi, žádné kokotiny. Otevřou se dveře a vchází asi třicetiletá žena, pěkně upravená a oblečená. Červené, hodně uplé šaty, černé botka na podpatku, dlouhé, havraní vlasy. FAKT pěkná holka. Dobrý den, pozdraví, koukne po pokoji, nasměruje se k sousedovi a usedá na okraj jeho postele. Ahoj. Ahoj. Tiše pokračuje: prosím tě, máš kreditní kartu u sebe ? Soused sáhne po stoječku a podá ji peněženku. Děvče chvíli mlčí a pak dodává : A PIN ? špit, špit, špit, špit. Díky, tak já jdu. Spěchám v holiči. Ahoj. Koukne po pokoji, otvírá dveře. Zavírá je a klapot podpatků se (rychle) vzdaluje.
Láska má mnoho podob. Ale VŽDY je to L Á S K A :-)))
Příjemný den VŠEM, milujícím CO-KO-LIV (nebo Kohokoliv)
Petr Slezák :-), Náměstí Svobody xxx, Frýdek-Místek
