Rád se procházím místecký parkem nad ránem. Kolem čtvrté hodiny ranní zastavuji vedla altánu. Posbírám pohozené plasty a obaly od krabicových vín...
Penzion Stará poštaPE♥TR :-)
Usednu na lavičku, hluboce se nadechuji a poslouchám padající kaštany. Bibi se vždy bleskurychle otočí za zvukem padajícího kaštanu. Chvíli ji pozoruji a připravuji se. Pak se postavím a začnu cvičit. Nejdříve "brokáty", a pak si opakuji některé pohyby ze sestavy. Každou sestavu pohybů stále dokola opakuji. Začínám na pěti opakování a vždy počet zvedám o pět. Když dosáhnu padesíti opakování prudce vydechnu a lehce protřepávám nohy a ruce. Poslouchám bušící srdce. Srdce hlasitě tepe, na rukou ale není vidět jediná žíla. Zajímavý pocit při "spojení" dechu a srdce...
Asi po hodině cvičení dávám na záda batoh, odvazuji Bibi a vydávám se směrem k bývalému autobusovému nádraží. Těsně před východem z parku mi zastaví cestu tři mladíci. Nevidím jim do obličejů, ale jejich menší postavy a batohy na zádech mi říkají, že se patrně jedné o nějaké středoškoláky nebo učně. Bibi stojí za mnou a překvapivě na nic nereaguje. Dej nám cigarety. Nereaguji. Mladím znovu opakuje svou výzvu. Po chvíli mlčení se mě zaptá: Máš cigarety ? Odpovím: Mám, ale nedám. Jelikož jsi zapomně co ? No co ? P O P R O S I T. Mladíci na stranách odkročili o dva kroky vbok a vytvořili něco jako štít proti mě. Trochu mě to pobavilo a tak se ptám: Vy cvičíte nějaké karate a nebo jste to viděli a nějakém akčním filmu ??
Prostřední vykročí jeden krok ke mě a drsně opakuje: tak strejdo, konec srandy a naval ty POSRANÉ cigarety !!
Pomalým pohybem vytahuji nůž. Pak do jeho kužele nasměruji paprsek čelovky. Chvíli ho držím v ruce a nechám je, aby si ho prohlédli. Pak hlasitě řeknu CVAK a nechám vyběhnou čepel. Je ticho. Slyším padající kaštany. Ticho by se dalo krájet. Asi to na ně zapůsobilo...
Pak hlasitě vydechnu a začnu skládat nůž zpět. Nenuťte mě, abych udělal něco, co by MĚ mrzelo. Seberte se urychleně a pakujte se z parku. Buďte rádi, že jste narazili na mě.
Kluci odcházejí svižně bokem přez trávu a mizí za blízkými keří. Dávám nůž zpátka do kapsy a v duchu si říkám: takový malý nožík a jak umí pomoct.
Na okraji parku stojí auto Městské policie. Strážníci sedí v autě a vesela si povídají. Procházím kolem nich a když mně zaregistrují, kývnu na ně. Říkám si : je fakt fajn, že se o park staráte a že se tu člověk může cítit bezpečně.
Procházím kolem prodejny pekárny a zdravím se s prodavačkou: Ahoj, Ranáto. Dnesky bude pěkný den.
Nečekám na odpověď a procházím podchodem. Pak kolem Alberta a dál směrem na místecké náměstí.
Chvíli sleduji "hemžení" Vietnamců a pak procházám "myší dírou" domů.
Dnesk mě čeká hodně práce. Hned ráno budeme s Pepíkem malovat reklamu na fasádu. Snad se to povede.
Příjemný den všem středoškolákům a raději se, místo kravin, učte :-)))
PE♥TR (35 :-)
C.I.T. energie-práce-cesta
P.S. celkem se to malování povedlo ...
