půst: 36. den (5.2.2011)

Tak už dva dny "uvažuji". O ukončení půstu. A co mě k tomu vede ? Signály, že to není správné.

Velké množství mailů. Včera jsem ještě trochu váhal, ale dnes (píšu to v neděli) jsem rozhodnut na sto procent. Vůbec to neberu, jako, že jsem nevydržel. Beru to, jako pochopení. Pochopení toho, že vše chce svůj čas. Svůj čas, svůj cíl, svou přípravu, chce to mít svou koncepci. Své "KNOW HOW". Pochopení není kopírování. Může ti pomoct pochopit. Vlastní pochopení to však nenahradí.

U všech tělesných aktivit je (pro mě) nejdůležitější jejich přirozenost. Je přirozené 20 hodin denně cvičit ? Není. Je přirozené 35 dnů nejíst ? Není. Je přirozené žít jenom v zavřené formě ? Není. Nepřirozenost není přirozeností.

Za dobu jednoho roku, kdy jsem se rozhodl sám se léčit, jsem se setkal s "miliónem" (pro mě) exotů. Nic neodsuzuji. Vždy se snážím pochopit: proč to dělé. Některé praktiky se mi zdály úsměvné. A dnes ?? Dnes jsou u mě na prvním místě a praktikuji je. Snažím se praktikovat to, co mi může pomoct. Všechno, samozřejmě, dělat nelze. A tak jsem si vytvořil základ, nad kterým se rozvíjí nástavba. Nástavba, která slouží buď k vlastním potřebám, nebo k poznání a probádání novéhy.

Napsal mi jeden "půstař". Nejprvu jsem si vyměnili několik mailů a vzájemně se "oťukali". Na všechny jeho dotazy jsem s odpověděl. A jeho závěr: síla půstu není v jeho délce. Ta je až na druhém místě. Nejdůležitější je četnost, neboli opakování. A poslal mi knihu o půstech. Přeletěl jsem ji za jeden den. Pak jsem se k ní začal vracet. Neuvěřitelné. A začal chápat.

Setkal jsem se s jedním "extrémním" půstařem z Čech. Setkání na mě velmi silně zapůsobilo. Po nekonečném rozhovoru a zázraku jménem půst, mezi námi nebylo žádného rozporu. Každý má zkušenosti z půstu podobné. Staré neduhy, stará zranění ... vše známe z vlastní praxe. Když jsme se však dostali ke vlastnímu pojetí půstu a ke vlastnímu: CO DÁL ? pochopil jsem své místo. Kalega půstař mi říkal, že chce v příštím roce dosáhnout půstu 70 dnů a tím trochu překonat svůj rekord. Nechápu to. To je nějaký zápas ? Boj s vlastním tělem ? Jsem z toho překvapený. Tak přízemní cíl. A kde je cesta ? Je to vůbec nějaká cesta ?? Jistě, že je. Jeho vlastní.

Mým cílem je učit lidi žít půst. Učit lidi, že nikoliv délka, ale četnost je důležitá. A pravidelnost. Učit správně lidi půst chápat a přistupovat k němu jako k rituálu. K rituálu, který je po stráne fyzické i duševní TAK OZDRAVNÝ. A cvičit. Naučit lidi pracovat se svou energií. Naučit lidi pracovat na rozvoji vlastní energie, ať už se to nazývá jakkoli. ENERGIE - PRÁCE - CESTA :-)

Psychicky se připravuji na návrat. Vím proč a vím jak. Půst dnes pro mě končí. Děkuji za vše, co jsem prožil a pochopil. Děkuji všem za maily (i když jsem moc nekomunikoval).

Přeji všem příjemnou noc a hodně lásky

JÁ, PE♥TR :-)