Nespavost vykonala své. Jsem mírně řečeno dezorientovaný. Nemám řádný pevný bod. Vzduchoprázdno.
půst: 34. den: váha 68,5 kg, tlak neměřen.
Tak jsem se opět dostal na rozcestí. Kterou cestou mám jít ? Vzpomínám si na jeden čínský příběh o cestě a směru. Cesta není důležitá. Za se vždycky najde. A směr ?? Ano. To je to, oč tu běží :-))) Udržet směr.
Trochu se zastavuji a rekapituluji. Co dál ? "Rozhodily" mě dva maily. Jeden od jogína, se kterým si dopisuji a druhý od lékaře z Prahy. Moc za oba děkuji. Opravdu je to na zastavení a rozhlédnutí se ... Sedím u čaje (ten jsem dostal z Číny od Ozzzyko). Neříkám, že všechno bylo špatně. Trochu si připadám jako průkopník slepých uliček (Cimrman). Informací je však tolik, že se mi zdá, že jsem úplně ztratil směr. Připadá mi, že je forma tak sevřená. Jako by byla v mezním bodě. Zdá se mi, že se ani nebudu moc nadechnout. A přesto po výdechu vždy něco málo zůstává v plicích. Zázrak lidského dechu. Ve tvém dechu jsi ukrytý TY. Já a můj dech jsme jedno.
Rozhovor a Nejvyšším: A čím jsi začal ? Začal jsem cvičením. A předtím ? Předtím, jsem myslil na to, jak se zlepším. A předtím? Předtím jsem myslel na význam stravy. A předtím ? Předtím jsem dostal několik mailů. A předtím ? ??? Dlouze uvažuji. Co se stalo předtím, než ... co se stalo předtím ... Bingo ! Tak teď už to vidím. Musel jsem něco dostat. Jedna věc byla moje a druhou jsem dostal. A od koho ? To není důležité. Jsou zde a proto i já jsem zde. Jak prosté. Děkuji.
Všem přeji příjemný den a hodně lásky
JÁ, PE♥TR :-)
