Mrtvice ? A co má být ? (1.díl)

Vzhledem k dotazům, které dostávám a v nich mě žádáte o pomoc, či radu, rozhodl jsem se s vámi podělit o některé své zážitky. Chápu, že "normální" člověk nemůže můj "nenormální" blog číst. Není určen POUZE pro "normální". Je určen pro ty, kteří chtějí být "nenormálně" "normální" :-))))) - prostě jako já.

     Můj příběh: 1. část

     Po roce 1898 jsem začal podnikat. Stres si vybral svou daň. V době, kdy jsem přišel poněkolika letech o téměř vše materiálního a rozkoukával jsem se co dál, dostal jsem mrtvici. Začal jsem se setkávat s lékaři a nemocnicemi. Mrtvice. Vůbec jsem nevěděl, co to "žere". Časem jsem zjistil, že to "žere" úplně všechno. Sebevědomí, cíle, předsevzetí, vztahy, lásku, (a samo i peníze) ... Člověk se dostane do bludného kruhu. Jak z toho ven ? Deprese černější něž tma tmoucí.

     Asi po dvou letech jsem se "jakž-takž" zprovoznil a druhá mrtvice. Připadal jsem si jako tonoucí, který se dostal až na dno a teď se chce odrazit vzhůru. A tam je místo dna ... BLÁTO. Není se o co vzepřít.

     Po pěti letech jsem dosáhl váhy (chcete-li hmotnosti) 105 kg. Berle, 105 kg a léky za  800 Kč měsíčně. Pokračoval svou na své "pouťi". Vleču se, noha míjí nohu ... spíš takové vlečení. Když pak dostaneš důchod ... (dle lékaře: stav pacienta je dlouhodobě velmi vážný), zdá se, že jsi zkončil.  Co dál ? Toť otázka ...

      Vlečeš se jak to jde. Myslíš si, že tě nic nemůže zastavit ? Ale může. Zastaví tě to, na co nejvíce spoléháš. Pomoc zvenčí. Jako by ses po dlouhé době naučil KONEČNĚ chodit o berlích a náhle ti je podrthnou. Pěkný průser.

     konec 1. části

     Popisované stavy jsem zkutečně prožil a jsou mým vlastním příběhem. Lidem, kteří si myslí, že jsou na konci.

                Přeji příjemný den a hodně lásky

                                                                                                 JÁ, PE.TR :-)