Je to velké, černé, jde z toho hrůzy, sune se to nad střechami a je to ... je to MRAK (jeho odborný název neznám a eště mám krátký perex, tož to musím trochu prodlužit nějakým "nesmyslem" :-))) A je to MRAK NEIDENTIFIKOVANÝ (mnou) ...
Nad místeckým náměstím se pomalu začal objevat tmavý, bouřkový mrak. Pomalu ... zvolna ... nikam nespěchá. Je si vědom své velikosti a zlověstnosti. Připadá mi, jako by byl jen kousíček nad střechami. Převaluje se. Jako nějaký černý hadr. Zavinuje se a na okrajích se chvílemi objevují bílé obláčky. Mrak, znaven svou těžkostí, při pochodu oddechuje. Fúúú ... fúúú
Na náměstí se začínají ohlukovat lidé. Usměji se ... mrak ... no bóže ... nic nového. Lidé vytahují mobilní telefony a začínají mrak fotit. Vzhledem ke své pomalosti to stíhá vyfotografovat celkem dost lidí a stále přibíhají další a další. Mrak se dostal do poloviny náměstí. Je teď mohutnější a černější. Je jeko černá hradba na náměstí v Místku.
Stojím v podloubí a sleduji hemžení lidí. Zaujali mě jedni (asi) penzisti. Velmi pěkně upravená starší žena a muž přiměřeného k ní věku, ležérní elegance, troch jako utečenec z azylového domu ... moc se k sobě nehodí. Žena zvědavě sleduje blížíci se mrak a občas se koukne na muže, Ten, zády otočen k mraku, si vytahuje z krabičky cigaretu a zapaluje si. S úsměven sleduje mladá děvčátka, nepříliš oblečené, která hlasutě štěbetají ( ty vole ... to je mrak ... mě posere .. to bude jebat .. a já pi... jsem nechala otevřene okna ... jak mi tam nechčije ... ty vole .. to zas matka bude prudit ...).
Žena asi několikrát všimla, že je muž otočený zády a tak k němu přistoupí: Nejdeš se podívat ? Tam je takový velký černý mrak ... Jo. jo, černý mrak a ty nemáš deštník a teď nevíme, jestli bude pršet a nebo ne, jestli nezmoknem ... jo, to znám ... potáhne z cigarety a hlasitě odfoukne. Žena si všimne mladic vedle a zamračí se: mrak tě nezajímá a jak vidíš nějakou ... nějakou mladou běhnu, nez podprsenky, tak si můžeš hlavu ukrouti.
Muž se usměje: nežárli. Na staré roky mi tu budeš dělat scény. Hodí nedopalet vztekle na chodník, zašlápne ho a postrčí ženu rukou do sedacího svalu: Jak jdeme, jdeme ... milostivá, ať jsme rychle u toho zosraného Alberta a můžem na-ku-po-vat. Žena se dá do do pohybu. Pak přibrzdí a vybídne muže: jdi první. ať tě mám na očích ... ty ... mlsný kotoure.
Asi za hodinu probíhá podloubím starší muž. Přez rameno fotoaparát a rozhlíží se po náměstí. Sleduji jeho zmatené pobíháni. Přistoupím k němu a říkám: mrak už odešel. Ale byl tu a opravdu byl veliký. Odcházím a nechám ho, zmateného, napospas sám sobě.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Tak příjemné pondělí všem, ať už vám prší a nebo ne. Mějte příjemný týden ...
Petr Slezák :-) Místek
