Hrabyně je rozdělená na patra, dle složitosti onemocnění. 1. patro - ležáci ... 5. patro - pacienti nejlehčí, chodící. Tam jsem byl i já ...
foto z internetu, bez vztahu v článku :-)))
Věk pacientů 60-90 let. Když někdo něco potřeboval podat, důvěrně mě oslovil: "mladej ...¨".
Ráno v poledne a večer jsme je sešli, celé patro, ke společnému jídlu. Posedali jsme ke stolům, každý měl svou židli. Jídlo, nutno poznamenat, bylo vždy velmi chutné. Našel se sice občas nějaký šťoural, ale ...
Jednou sedíme na snídani a náhle vešla ONA. Věk, v té době, asi 55 let (čili vzledem ke věku pacientů -dosti zachovalá. Zabalena v červeném přehozu, na hlavě červený baret nezvykle velký. Sedla si na přidělené místo (u mého stole) a na mužské osazenstvu bylo viděl oživení. Ti, kteří seděli u stolů "zborcení", se náhle vyrovnali a začali se usmívat. U stolu jsme se začali seznamovat. Karel, Slávek, Jirka ... když došla na mě a podala mi ruku a řekla: Marie. Povstal jsem, podají taky ruku a říkám: Piotrek. Usmálá se. Nebylo možno přehlédnout její polštimu. Usmíla se: polak ? Usměji se já: čech. A rychle jsem dodal: Morava. Kyjov, okres Hodonín.
S mladšími pacienty "cloumaly" hormony, starší se chovali zdvořile a úslužně. Jediný na patře, bez nějaké změně v chování) byl Karel. Na pokoji si lehl na postel, zapnul televizi a na můj dotaz, co říká na Marii, hrábl znudědě do trenýrek a řekl: Babka, takových v domově mám. O mě se babky v domově perou. Jsem rád, že mám od nich pokoj.
Později jsem zjistili, že se Marie zabývá různými činnostmi (izoterika, Reika, automatická kresba ...) a že žije v Českém Těšíně. Její manžel, důchodce pracující v Těšínské tiskárně, za ní nikdy na návštěvě nebyl.
Petr Slezák :-) FM, ČR, EU ...
ps. pro místečany: dnes Trhy v Místku, ochutnávky a Cimbálovka na pódie, čili Velikonoce ve městě ... a sluníčko svítí a svítí :-)))
