Za co všechno vděčím svým lékům a lékařům ? Především mě zachránili a dovedli (nechtíc) na správnou cestu.
bez komentářezdroj: internet
Zachránily mě, když jsem byl po mrtvici. Jak mi řekl jeden lékař: lékařské vědě a lékům vděčíte za svůj život. Trochu jsem to probrali a já mu vysvětlil, že za svůj život vděčím tomu Nahoře, pak rodičům a pak SOBÉ. Toho nahoře nechci probírat (amen). Rodiče už nežijí. Momentálně tedy "ten Nahoře" a JÁ.
Nevděk světem vládne. Řekl lékař, když mi vysvětloval, kolik by celá moje operace stála, kdybych si ji měl platit sám. Vyšetření, léky, operatér, katetr ... bylo toho cekem dost. Napočetl to odhadem na 160-200 tisíc korun (českých). Já mu na to: to se nedivím, že pak zdravotnictví v krizi a nemá peníze, když se takhle rozhazuje. Inu, nevděk světem vládne.
A co se vlastně, pene doktore, po mrtvici s pacientem dělá ? Staráme se o to, aby se co nejméně zhoršilo jeho postižení. Ve stručnosti: co nejdříve do nemocnice, naředit krev, vyšetřit a klidový režim. Pokud je možné, ucpanou oblast (nemluvím o prasknutí) "zprůchodnit.
Bylo tedy moje léčení dobré ?? Vypadá to, že ano. Jsem zde a žiji. Jeden známý mě potkal a říkal: to bych nikdy nevěřil, jak dobře může člověk vypadat po několika mrtvicích ? Tobě snad ty mrtvice prospívají. Chtěl bych v padesáti mít postavu a vypadat jako ty. Tak nevím, jak na to reagovat a honem chladím jeho nadšení: Tak já to berum jako určitou svou cestu. Nikomu bych nepřál, co jsem musel projít. Vyšetření, špitály, doktoři, rehabilitace ... Kolega mě přeruší: ale stálo to za to. Klobouk dolů. A co teď děláš ? Tak tuhle otázku nemám moc rád. Teď jsem v invalidním důchodu, hledám si práci a cvičím a cvičím a cvičím. Známý vykulil oči: to je život. To je můj sen. Celý den být doma, brát důchod a toulat se po městě... Popřejem si vše nej a já raději odcházím. Jak jsou někteří lidé naivní. Cvičím denně (včetně sobot a nedělí) 4-6 hodin, věnuji se studiu Tradiční čínské medicíny, studiu lidského těla, studiu jógy a čínským cvičebním praktikám ... a dalších aktivit, těch je dost a dost. Můj pracovní den obsahuje také relaxaci a odpočinek... celkem zahrnuje skoro 20 hodin. Řekl bych: řízená hyperaktivita (bez vyčerpávání orgaizmu). Objevování a praktikování své vlastní identity.
Ale zpět k doktorům a jejim postupům. Naředit krev, otevřít neprůchodnou část a nechat odpočívat. Dnes prý mám veliké štěstí. Dříve se tyto mrtvice léčily tak, že se pacientovi naředila krev a odvezl se domů. Je mezi postupy nějaký rozdíl ? Ano je. Rozdíl je minimálně 2000000 korun.
Je to jednoduché. Užívání léku začalo přerustat ve zneužívání. A to v přímé úměře ke snadné dostupnosti léků a "reklamně" (nikoli osvětě). Lék se (svým množstvím) změnil v jed. Léky nejsou dodávány při potřebnosti, ale staly se součástí našeho života (jako chleba) díky reklamně.
Když si srovnám postupy: Dopravit postiženého co nejrychleji do nemocnice - pěkné trauma, hlavně v sanitce. Vyšetřit - tak k tomu nepotřebuji nic nákladného, stačí ruce. Naředit krev lékama - zcela jednoduše toho lze dosáhnout bez použití madikamentů (dýchacími metodami). Klid a relaxace na lůžku. Tak tady jsme s lékaři zajedno :-)))
Když porovnám oba postupy, rozdíl je nejen finanční, ale i v další kvalitě života (už se těším do práce).
Když jsem vysadil všechny léky, nenašel jsem jediného člověka, který by tento postup schvaloval. Utratil jsem za léky MĚSÍČNĚ cca 1000 korun. Přestal jsem je 1.1.2010 zcela užívat. Dnes je duben 2011. Neužívám je tedy 15 měsíců. Ušetři jsem (jako správný důchodce) vašemu (neříkám našemu) zdravotnictní 15000 Kč. A těch návštěv a vyšetření ... bezpočet.
V žádném případě N E D O P O R U Č U J I můj "experimant" s vysazení léků "napodobovat". Vždy je třeba poradit se s ošetřujícím lékařem :-)))) A pokud ti doporučí vysazení léků, brzy mu odeberou "licenci".
Asi si otevřu "ordinaci": Petr Slezák - léčení VŠECH nemocí
Přeji příemný den a hodně lásky
JÁ, PE♥TR :-)
ENERGIE-PRÁCE-CESTA
Neprošlo jazykovou úpravou (bo se mi nechce).
