Čest práci.

Sedím na lavičcev parku a poslouchám rozhovor tří mladíků (asi studentů). Jsem úplně klidný. Nehnutě sleduji polední slunce a vyjčívám se. Pejsek sedí vedle mě na lavičce. Taky mžourá co slunce.

K mladíkům se přidávají další dva. Na pozdrav: Čest ! odpovídají: Čest tvé práci, souhruhu. A hlasitě se smějí. Objevuje se "tráva". Cigareta koluje mezi ...

Náhle pejsek seskakuje a dřepně si za levičku. V klidu. Sáčky nosím vždycky při sobě.

Jeden z mladíků začne nahlas lamentovat: Ty vole, ten pes tu sere. To je maso... Nereaguji. Pejsem nemá rád, když ho někdo ruší při ... Sáček zatím nevytahuji. Čekám.

Mladíka moje "netečnost" patrně trochu vyprovokovala a tak se "rozjel": Neseď tu jako buzna a hnedka to hovno seber a ukliď. Staví se asi dva metry ode mě.

Ohlédnu se na něho a uvažuji. Kde se to v těch lidech bere ??? Jaké vzorce (a kolik) musí člověk za svůj život posbírat, aby byl schopen takto jednat ?

Počkám ještě několik vteřin. Zvedám se, vytahuji igelutový sáček ... Uklízím ho do koše.

Když procházím kolem mladíků, všimnu si, že mimo několika nedopalků, na zemi přibyly i dva obaly od čokolády. V duchu se jen pousměji. Odpadkový koš je opodál. Říkám si: musím jít příkladem. Seberu obaly od čokolády a vhodím je do koše. Mladíci bez reakce.

Když procházím kolem nich zpět, jeden si dodá odvahu: ...a příště bez těch keců a rychle všechno pouklízet.

Zastavuji se a pomalu a NAHLAS si opakuji jeho slova. Nemohu uvěřit, že to říká MI. Odělám několik kroků k němu a ten mě instinktivně chytá za ruku. Ruku mu vyškubnu a otevřenou dlaní ho odstrčím do hrudníku. Je velmi překvapený. Odcouvá několik kroků do sněhu. Tam upadá na záda. Přicházím k němu a podávám mu ruku. Chytne se mě. Pomohu mu vstám a jsem předvapený, jak je lehký. Jako by vůbec nic nevážil. Stavím ho na nohy.

Ostatní kamarádi odcházejí. Hrdinství "skupiny" vyprchalo. Stojíme vedle sebe. Začne se omlouvat: Nezlobte se... já mám takovou povahu... vždycky se s někým pohádám a pak se pobiju... jsem jako můj fotr ...naši se kvůli té jeho agresivitě rozvadli... pořád ji mlátil ... i mě ...

Dívám se u do očí. Má je tak modré ... Po malé odmlce dodává: já tu posbírám ty vajgly kolem.... ohne se a začne je sbírat. Přidávám se k němu a posbíráme je společně. Sleduje jak si čistím ruce sněhem a dodává: Můžu se vás na něco zeptat ? Vy cvičíte nějaký bojové umění. To byla ráno ... ale vůbec nic mi není ...

Chvíli uvažuji. Podvědomě jsem mu asi nechtěl ublížit. Nechtěl jsem, aby měl možnost zaútočit. Připadalo mi, že by toho byl schopný ... a proč otevřená ruka ?? Pěstí do obličete to fakt bolí. A ty následky ...

Nahlas mu říkám: ...trochu posiluji a spíš jsem tě jen tak odstrčil. Nebyl to žádný úder ... a že náš na sobě mikinu a bundu, tak do bylo jako do peřin.

Chvíli mlčíme. Teď se ptám já. A proč se zdravíte: Čest, Čest práci ???? Odpovídá: Já nevím. Jeden kamarád to přinesl a už se tak zdravíme dlouho ...

Taky_odpověď. Usměji se a krátce zavzpomínám. Taky jsem dělali různé kraviny (za mlada). A ví vůbec, že v prvních překladech Vinetoua (asi špatně napsáno) se přátelé označovali jako soudruzi ???

Připínám Bibi na vodítko a s pozdravem "čest" se otáčím a odcházím.

Uvažuji nad textem Jarka N.: ... a jen z člověka člověk se narodí ...

Procházím parkem s vypadá to tu tak čistě. Líbí se mi toto město. Mám Místek rád. I LOVE F-M !!!

Jít příkladem. To je to, oč tu běží ...

Příjemnou noc a klidné sny.

JÁ, PE♥TR :-)