Vše (pokud to je) je vždy většinou poprvé. Něco sice o tom od "někoho"víme, ale ...
...poprvé je poprvé.
Připravoval jsem se na delší cestu. Vše se dochystává a "balí". Je naprosto jednoduché (pokud nejsou problémy) přejet s nákladem jedné tuny na přívěsu. Jezdil jsem s ním pravidelně. Naučíš se řádně vše zajistit. Spěch se nevyplácí.
Náhle se mi roztočila hlava. To nic, říkám si, asi jsem trochu přetažený. Trochu si odpočinu. Hlava krouží v šíleném rytmu. Žíly na skráních pulsují. Těžce se mi dýchá. Potřebuji vzduch. Usedám na přívěz a zkouším se nadechnout. Jako bych nebyl nic schopen nabrat do plic. Náhle se hlava zatočí ještě ještě rychleji. Sedím a držím se rokama okraje, ale najednou je točení tak rychlé, že si musím lehnot. Začínám zvracet. Přistupuje kolega a konstatuje: to je infarkt. Zavolejte záchranku. Ležím na židli, kam mě zatím přeložili a uvažuji: tak tohle je insarkt. Ale PROĆ mě zklamalo srdce ? Jím střídmě, pravidelně cvičím, věnuji se tai chi ... Proč ? A proč zrovna já ???
Přijíždí sanitka. Sirány kvílí. Jediné, co však potřebuji, je klid. Naloží mě do sanitky a lékař vysílačkou oznamuje: muž, věk padesát let, podezření na infarkt ... Měří mi tlak. 210/180. Nic mi to neříká.
Sanista ujíždí a kvílí, kličkuje mezi auty, cesta mezi kolejemi je šílená. Ostrava !!! Přidal bych tam ještě několik vykřičníků :-)
V nemocnice mě překládají a hned "z čerstva" prodělám několik vyšetření. Jsem jako v mátohách. Jediným přáním je spát. Upadnout do spánku a pořádně se prospat. To bych rád. Vyšetření nejsou nijak náročná, ale cítím, že pravou polovinu těla mám nějakou divnou. Syhám si na pravou ruku a nohu, ale NIC necítím.
Někda se dá mrtvice poznat a někdy ne. Jsem v rozpacích. Tak k čemu to vlasně slouží. Technika. Zapomněli jsme při tom zcela na ČLOVĚKA. A při tom ... Polemika o nutnosti převozu pacienta do nemocnice. A kdo to má poznat ? Pacient, který neví, co se děje ? Nebo snad lékař, který je "povýšen" na vypisovače receptů ??
Jistě, že občas někdo umře. Zvláště pokud má několik "křížků". Ale je opravdu nutné, každého zachraňovat ? Drsné ? To je život. Život s námi nehraje v "rukavičkách". To jen MY jsme si zvykli takhle ho brát. Život ti VŠE vrátí zpět. Tvou "nezodpovědnost". A člověk ?? K čemu se začne utíkat ?? Nejčastěji k Bohu. Bere ho jako NĚKOHO, kdo je za TOTO všechno odpovědný. Za vraždy, křivdy, nemoci, války... A Bůh ? Mlčky hledí "zhůry" na své ovečky. Ani se nesměje ...
Kolikrát tě život upozorní ?? Někdy i sto krát. A slyšíme na to ? Jak kdo.
Když mě propustili z nemocnice, nevěděl jsem, co budu dělat dál. "Kamarádem" na mém dalším životě se staly berle.
A těch názorů na další léčení ... škoda mluvit. Někdy jsou i názory odborníků "tak protichůdné".
Čeho se držet a po jaké cestě jít ?? Nevím. Poravdu nevím, co bude dál.
Za pět dnů se připravuji na přechod Beskyd. Je to Beskydská sedmička (Salomon RUN). 74 kilometrů. A dokážu to zajít ? Opravdu nevím. Ale věřím si (zatím).
Náš tým: KOLUMBUS MAPY F-M je přihlášen i připraven.
Opřít se můžes jedině o toho, kdo je tvým vzorem. A pokud nemáš vzor ? Důvěřuj SOBĚ.
Děkuji za čas strávený čtením mého "blobu".
JÁ, PE♥TR :-)
ENERGIE-PRÁCE-CESTA
Být vzorem (pro stovky a možná tisíce bezejmených pacientů), kteří belhají, ruku zavěšenou na šátku (po mrvici) a ptají se : CO DÁL ???
I TO je návod.
