Tentokrát se mi do rukou dostal skutečný příběh muže, který se za finanční podvody dostal do vězení. Na můj vkus dostal nepřiměřeně nízké ohodnocení za to, jakou částku ukradl, ale v Americe je asi možné všechno. Anebo…
Anebo délku trestu ovlivnilo místo, kde si měl svůj trest odpykat? Dostal se totiž do vězení v Carville v Louisianě, kde vedle vězňů žije komunita malomocných, jediná ve Spojených státech, a protože se o této nemoci dodnes moc neví, je opředena mnoha fámami, kterým i on podléhal.
První setkání s malomocným mohlo dopadnout i hůř, ale jemu stačí, když mu na obličeji přistane jediná kapka z jeho úst. Ihned běží na pokoj a důkladně se myje. Jakmile dozorci zjistí, jak se leprózních pacientu štítí, nebo spíš bojí, dají mu na starost úklid jejich jídelny. Takto začíná jeho převýchova ve slušného a poctivého člověka.
Kniha má všechny atributy bestselleru. Je to osobní příběh úspěšného investigativního novináře, který se z pomyslného vrcholu dostává na dno společnosti, a jsou zde příběhy jak z řad uvězněných, tak dozorců, kteří na ně dohlížejí, jak z komunity leprózních pacientů, tak z řad duchovních a řadových sester, kteří o ně pečují.
Asi nejvíc se mne dotkl osud nevidomého pacienta, jenž onemocněl malomocenstvím, v jehož důsledku ztratil cit v rukou. Aby mohl číst pomocí Braillova písma, naučí se číst pro mne nepochopitelným způsobem…
Ze všech postav, které v příběhu vystupují se Clark Kent, přezdívka, kterou tam dostává, nejvíce sblíží s leprózní Ellou. Poslední příběh, moderní podobenství, o popraskaných lahvích Coca-Coly, který mu vypráví, svědčí o její moudrosti a nadhledu, jímž je tato dáma na invalidním vozíčku obdarována.
Její poslední slova, být pronesena před pár lety, by Clark ani nezaregistroval. To, že nyní padnou na úrodnou půdu, svědčí o tom, že trest, který si odseděl, měl ten pravý význam.
Poznámka na závěr:
Kdo si bude chtít knihu o 336 stranách textu přečíst, ať vynechá poslední odstavec, kde prozradím, co se Clark od Elly naučil:
Žít prostě, nic neskrývat a pomáhat druhým. Skutečně velké činy, jsou ty malé a tiché, které se nevytrubují do světa.
