Články ze svého života se snažím psát více méně chronologicky, ale v tomto se musím trošku vrátit. Už dlouho jsem se chystal, že napíšu o Vašku Neckářovi, ale pořád jsem se nemohl rozhodnout, k čemu ho přiřadit.
Nakonec jsem popsal tuto epizodu. Tak tady je.
Jednou jsem slyšel zajímavé kázání, které pastor zakončil přečtením slov písně Vaška Neckáře Půlnoční a poukázal na to, jaký má duchovní náboj. Už jsem ji slyšel dřív, ale nikdy jsem si toho nevšiml. Co jsem ale nevěděl, že Vašek v listopadu 2002 prodělal za volantem svého auta mozkovou příhodu. Podobně jako já. Tato příhoda ho proměnila a mě k němu přiblížila.
Příhoda mu zasáhla „jen“ centrum řeči a částečně paměti. Pro zpěváka však to podstatné. Komolil slova, nepamatoval si, nerozuměl. Vymazaly se mu všechny národní písničky. Díky logopedce se to ale hodně zlepšilo. Jak sám s humorem říká: „Teď už mluvím jako kniha, špatně napsaná.“ „Přesto když nemusím, tak nejdu do společnosti, protože je tam moc hlasů a mně se to slívá.“ A tak se svým kamarádem začal chodit do přírody.
Ani ne rok po příhodě se vrátil na jeviště. Některé těžké texty sice čte ze čtecího zařízení, ale když něco splete nebo nedořekne, diváci to z hlediště za něj dopoví.
To, že dnes Vašek zpívá, je důsledkem jeho silné vůle a touhy vrátit se zpět. Jeho písně jsou opět v kurzu jako dřív. Rozdíl je snad jen v tom, že písně jsou pomalejší a že Vašek nedělá na svých koncertech „salta“ a jiné akrobatické kousky jako dřív.
Vraťme se znovu ke kázání, které pastor zakončil dalším příběhem:
„Představte si, že sedíte v kadeřnictví, v době předvánoční, a najednou se otevřou dveře a vstoupí maminka s asi sedmiletým klukem. Kluk se ošívá a zjevně se mu tam nechce. Ale maminka zajde ke kadeřnici, něco jí říká, kluka posadí do čekárny a odejde.
Když na něj přijde řada, kadeřnice ho posadí do křesla a začne stříhat. Najednou se z rádia, které tam je puštěné, ozve píseň Vaška Neckáře Půlnoční a ten kluk, kadeřnictví nekadeřnictví, lidi nelidi, začne nahlas zpívat. A zpívá ještě chvilku před zpěvákem, jako by mu napovídal. Zná ji celou zpaměti. A když skončí, tak mu kadeřnice řekne: ,Tobě se ta písnička líbí, viď?' A kluk odpoví: ,Líbí, dnes už ji zpívám potřetí.'"
Píseň je opravdu zajímavá. Má zvláštní slova, posuďte sami:
Půlnoční
Jedu domů po trati,
jedu přes kopce.
Za okny padá,
padá sníh, budou Vánoce.
Chmury, trable, starosti,
nechal jsem ve městě.
Už slyším lidi na půlnoční
zpívat v kostele.
Haleluja, Haleluja
Ježíš na kříži ztrápený,
občas se usměje.
Na ty co v zázrak uvěří,
na ty co zpívají.
Haleluja, Haleluja
Beránku náš na nebesích,
stůj při nás, až přijde tma.
Haleluja, Haleluja
Stojím v prázdném kostele,
hvězdy nade mnou.
Z kříže zbyl jenom stín,
ale přesto slyším.
Haleluja, Haleluja
Beránku náš na nebesích,
stůj při nás, až přijde tma.
Beránku náš na nebesích, neopouštěj nás,
až začnem se bát, bát.
Haleluja, Haleluja,
Haleluja, Haleluja.
Haleluja
Vašku, děkuji za pozitivní příklad z vašeho života. Váš příběh mě povzbudil, dal naději a nový elán do boje s nemocí. A děkuji za Půlnoční, je hodně hluboká.
Odkazy
Píseň Půlnoční k přehrání:
https://www.youtube.com/watch?v=45mbYID0ec4#t=19
Kázání ke stažení které mě motivovalo k napsání článku:
http://archiv.biolana.cz/zaznamy-kazani/357-mikej-edward-1492013.html
Dokument České televize o Vašku Neckářovi
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/206562210800033
