Carmen se narodila v bohaté persko-švýcarské rodině a provdala se do Saúdské Arábie do jedné z nejbohatších a nejmocnějších rodin v zemi. Mladší bratr jejího manžela byl nechvalně proslulý terorista Usáma bin Ládin.
Kniha u nás vyšla v roce 2004, ale měl jsem tehdy jiné starosti nebo lépe zájmy, takže se ke mně dostala až teď. I když se už mnoho věcí změnilo, přesto se domnívám, že tato útlá knížka i dnes přináší informace, které stojí za přečtení, jelikož ozřejmuje, mimo jiné, úlohu Saúdské Arábie v islamizaci světa.
Carmen byla na jedné straně vedena k individualismu, na straně druhé ke klanovým pravidlům, které jsou důležitější než zájmy jednotlivce. Tato dvojí výchova u ní v dětství vyvolávala zmatek.
Když se zamilovala do Jislama, mladého a vysoce inteligentního Saúda, který od svých šesti let byl na studiích ve světě, kde ho poslal jeho otec, legendární šejk Muhammad, domnívala se, že jeho původ nemůže být žádný problém. První kontrolka se rozblikala docela brzy.
Jako mnoho mladých párů tehdy chodili i oni do nočních klubů. Zde ji překvapilo první z mnoha muslimských nařízení, že nesmí tančit s nikým jiným, než se svým snoubencem, i kdyby to byl jeho bratr. A důvod? V očích bratra by přišla o úctu a už by si ji nikdy nemohl vážit. Jenže byla zamilovaná, a tak tomu nevěnovala pražádnou pozornost.
Jakmile se rozhodli, že se vezmou, Jislam musel získat královo svolení, protože nebyla Saúdka. Svatbu sice chtěla v Ženevě, ale nakonec přistoupila na jeho přání, takže se konala v Džiddě, asi sedm kilometrů od Mekky, kde žila jeho rozvětvená rodina.
Dům měli sice nový, ale vypadal a byl nepohodlný, jako panelák, a to ji vyrazilo dech. Čekala úplně něco jiného. Vždyť jeho otec byl jedním z nejbohatších mužů v Saúdské Arábii.
Další v řadě překvapení byla svatba, která se udála 8. srpna 1974. Byla oblečena v černé látce, která ji celou zakrývala. Doslova od hlavy až k patám, včetně rukou. Černou síťkou byly zakryty i oči, takže ji nebyl vidět ani kousek kůže. Svatební obřad strávila na parkovišti v mercedesu. Po jeho skončení ji přinesli knihu, kde se podepsala a byla provdána.
Svatební hostina byla rozdělena. Zvlášť pro muže, zvlášť pro ženy. Nyní se projevilo bohatství jeho rodiny. Jen žen se zúčastnilo snad šest set, a měly na sobě ty nejlepší šaty a šperky.
Když se po třech týdnech vrátili do „současnosti“, oddechla si. To však netušila, že do této, pro ni bizarní, země, se brzy vrátí a prožije zde celých deset let života, které ji navždy poznamenají.
Citace z knihy:
„Území Saúdské Arábie je úrodnou půdou netolerance, nadutosti a opovrhování cizinci. Je to země, kde není prostor pro umírněnost, slitování, soucit nebo pochyby. Každý detail života je přesně definován. Každý sklon k přirozenému potěšení a citu je zakázán.“
„Obávám se vkročit do kterékoli muslimské země, která má blízké právní svazky se Saúdskou Arábií, protože bych mohla být vydána a byla bych odkázána na milost právního systému, který bude připraven vykonat rozsudek smrti nad nevinnou ženou. Bojím se o život.“
Anotace ke knize zde
