Mladým manželům se narodil chlapec. Žena ho kojila, jak bylo v té době zvykem a chlapec rostl jako z vody. Přesto se ji zdálo, že se chová jinak, než jeho sourozenci. Po návštěvě lékaře se její podezření potvrdilo. Byl slepý.
To mu byl rok. Než nastoupil do školy, točil se jen kolem máminy sukně. Ne že by si to zvolil, to děti si s ním nechtěly hrát, protože je při hrách jen zdržoval. Přesto na předškolní léta vzpomíná rád. Nejvíce se mu líbily pohádky, které mu vyprávěla maminka. A když ji došly pohádky, zpívala. Lidové písničky se mu líbily ještě více. Když v domku osaměl, potichu zpíval, co si zapamatoval. S tím neměl problém. Do první třídy byl vyzbrojen všemi písničkami, které doma slyšel.
Protože na Severní Moravě nebyla základní škola pro nevidomé, jezdil do Brna, kde byla škola se stoletou tradicí. V šesti letech těžce nesl tak velkou změnu. I starší děti tam po setmění uronily nejednu slzu do svých polštářů. Přestože se jim učitelé i vychovatelé pobyt snažili všemožně ulehčit, našli se starší spolužáci, kteří dávali najevo svou převahu. Zvykl si, jako mnoho dětí před ním.
Učitelé brzy zjistili, chlapcovo hudební nadání. Proto po skončení základní školy v Brně nastoupil na střední školu do Prahy. Chodil na tzv. Dejlák, jak se lidově říkalo Dejlově ústavu pro nevidomé. Tam poznal svou životní lásku. Ta sice viděla, ale pro změnu byla od pasu dolů ochrnutá. Po absolvování školy byla jejich láska posvěcena slavnostním sňatkem, po kterém mladá žena otěhotněla.
Porod byl velmi komplikovaný. Místo aby ji umožnili rodit císařským řezem, jak je v těchto případech běžné, nechali ji rodit klasickým způsobem. Stálo ji to všechny síly. Přesto se narodil zdravý chlapec plný života. Novopečenou maminku však život po týdnu opustil. Dnes už těžko budeme soudit a hledat viníky.
Chlapce chtěli dát do kojeneckého ústavu. Neuměli si představit, jak by ho slepý otec mohl vychovával. On se však bránil tím, že je na to dostatečně připraven. Vždyť těhotenství prožili přípravami na své miminko. Učili se, jak ho budou kojit, přebalovat, převlékat, koupat a vůbec vše, co nový život potřebuje. Přesvědčil úřednice a chlapce mu ponechali. Na zkoušku.
Začátky jejich soužití byly plné slz. A to nejen novorozence. Mladý muž se musel naučit nejen pečovat o něj, ale též vyrovnat se s nečekanou ztrátou milované ženy. Péče o dítě mu však zabrala veškerý čas. A tak si zvykl. Ne nadarmo se říká: Čas rány hojí.
Náhražku mléka s optimální teplotou se mladý tatínek naučil připravovat skvěle. Umění však bylo, dostat sunar kam patří. Zpočátku musel po každém jídle převlékat nejen malého hladovce, ale i postýlku. Nevidomý tatínek to s nemluvnětem nevzdával.
Aby si ulehčil práci, přišel na geniální způsob, pití ve vaně. Sociálním pracovnicím ho pro jistotu nepředváděl. Když si na sebe otec a syn zvykli, dítě si samo láhev strkalo do úst, když mu z nich vyklouzlo.
A tady se informace o statečném a nápaditém otci mému zdroji ztrácí. Ale vzhledem k tomu, jak se dokázal se životem vyrovnat, ba přímo porvat, věřím, že vychoval zdravého a odolného muže, jakým je on sám.
Pokud by se našel člověk který v příběhu poznal konkrétní osoby, byl bych rád, kdyby se se mnou spojil. Můj zdroj by se určitě potěšil, kdyby slyšel, jak se život otce a syna odvíjel dál.
Kontakt: petrreha@centrum.cz
