Padat není dovoleno

Kdo by chtěl dobrovolně padat? A na kole! A ještě se speciálními nášlapnými pedály, které se nedají v případě potřeby tak snadno uvolnit? Já se svým handikapem určitě ne.

Ale popořádku. Klasickou cestou jsem si zažádal o další lázně, v pořadí už třetí po iktu (mozkové příhodě). Lékaři mi je doporučili, pojišťovna schválila a já se těšil. Tentokrát jsem si podal žádost do Klimkovic. Právě tam přešla moje logopedka z Darkova. Těšil jsem se na nový způsob léčby, který tam rozjížděla. Měl by vytvořit nové trvalé změny v mozku, a tím uspíšit léčbu. 

Co se ale nestalo. Pro velký zájem lázně moji žádost odeslaly zpět pojišťovně a ta ji bez mého vědomí poslala opět do Darkova, kde už jsem byl dvakrát. 

Moje zklamání se nedá vylíčit. To, na co jsem se celý rok těšil, nebude! Jako melancholika smíchaného s cholerikem mě to pár dní pořádně vykolejilo a štvalo. Pak jsem se rozhodl, že když nebude logopedie, najdu si nějakou činnost pro volné chvíle. Co třeba jízdu na kole, tříkolce? To je nápad! Žena si sice myslela, že můj duševní stav se zhoršil (nechci říct přímo, že jsem se zbláznil), ale já přesto začal s přípravami. 

Vloni jsem v lázních tříkolku vyzkoušel, ale neustále mi padala jak ruka, tak noha. Musel jsem vymyslet způsob, jak končetiny udržet na svých místech. 

Navštívil jsem jeden cykloservis, kde mi majitel ochotně poradil připevnění nohou speciálním nášlapnými pedály.
„Nohy tak budou pevně připevněny, takže vám nebudou vypadávat.“
„Tak to je ono,“ byl jsem nadšen. „Ale co když spadnu?“
„Noha bude stále pevně přichycena, proto nesmíte padat. To asi není to pravé ořechové, co?“
„No, raději bych něco bezpečnějšího.“
„Víte co, tady máte telefon na čalounictví. Majitel je moc šikovný chlapík. Zkuste se poradit s ním, třeba něco vymyslí.“ 

Když jsem na telefonní číslo zavolal, jaká byla moje radost, když jsem se dovolal na známého z křesťanského sboru, u kterého jsem si před několika lety kupoval sedačku na míru. Domluvit si schůzku nebyl problém. Vysvětlil jsem, že potřebuji, aby mi při jízdě na kole nepadala ruka ani noha. Přitom abych je v případě potřeby (třeba pádu) mohl snadno uvolnit. 

Za čtrnáct dní jsem si jel pro jeho speciální vychytávku. Vymyslel připevnění pomocí suchých zipů. Obojí se dalo jednoduše nasadit a zase sundat. Mé končetiny bez citu byly v případě potřeby snadno připevněny i uvolněny. Byl jsem připraven. 

Do lázní jsem se začal zase těšit. Ani ne na procedury, jak na jízdu na tříkolce.  

Pro zasmání

Z žákovské knížky:
Váš syn běhá po třídě nadpřirozenou rychlostí. (eVtipy)

Třeba to jednou někdo napíše o mé jízdě na kole.

(Milí čtenáři, pokud jste se dočetli až sem a článek se vám líbil, můžete autorovi dát zpětnou vazbu tím, že kliknete na odkaz Zvyšte karmu ).