Keep smiling?

Rozhlédl jsem se kolem sebe a uviděl lidi. Sice všelijak zkoušené životem, ale lidi s úsměvem na rtu. Kdybych to uměl, natočil bych o nich povídkový film.

Žena, která se vzepřela osudu

Potkávali jsme se na chodbách, když jsme šli za svými procedurami. Když jsme se pozdravili, vždy se na mě usmála. Nejdříve jsme se jen zdravili, až jednou při čekání, už nevím na co, jsme se dali do řeči. A jak už to v lázních bývá, došlo na nemoci, které nás tam přivedly. Její diagnóza byla roztroušená skleróza. Strašák, na který neexistuje lék. Asi každý známe někoho, nebo jsme o někom slyšeli, kdo ji má, nebo jí podlehl.

Od doby, kdy jí RS diagnostikovali, uplynuly jen dva roky a stal se z ní „ležák“. Ještě hůř než ona to snášel její manžel. Stal se z něho bezohledný sprosťák. Asi si umíte představit, jaké to bylo, když celé hodiny čekala v posteli na jeho pomoc, než se vrátí z hospody. Nevzpomíná na to období ráda.

Už nevím, jak dlouho to trvalo, kdy se jí narodilo první, a pak druhé vnouče. To byl pro ni impulz, kdy se rozhodla vzepřít svému osudu. Začala držet přísnou dietu, začala cvičit a po nějaké době se znovu postavila na nohy. Sice chodí o francouzských holích, ale je samostatná. Nezmínila se, jak na její proměnu reagoval manžel, ale asi tušíte, co dělá nejraději. Ano, hlídá svoje krásná vnoučata.
 

Mladík s úsměvem od ucha k uchu

Ten mladík, který byl po dětské obrně, mohl mít kolem dvaceti. Pokaždé, když jsme se potkali, pozdravil s úsměvem od ucha k uchu. Chodil taky o francouzských holích. Na rozdíl od ženy s RS, která se o hole jen jistila, jemu téměř nahrazovaly nohy. Všechnu práci při chůzi vykonávaly ruce a o nohy se jen opíral.

Mívali jsme spolu načasované procedury v bazénu. Po dvacetiminutovém cvičení vždy následovalo deset minut volného plavání. Někteří si o těch pár minut prodloužili přestávku mezi procedurami, ale on je maximálně využil. V té chvíli u něj nastala proměna a stal se králem bazénu. Kdo ho neviděl předtím než vstoupil do vody, nevěřil by, že má nefunkční nohy. Plaval a potápěl se jako zdravý člověk.

A kam byste řekli, že chodil odpoledne nejraději? Se svým radostným výrazem ve tváři by vám řekl: „No přece posedět s kamarády.“
    

Muž který se třásl od hlavy k patě

Byl asi o deset let mladší než já a celý se třásl. Jelikož měl problém s rovnováhou, tlačil před sebou speciální chodítko na kolečkách, které mělo řídítka s brzdami a sedátko, které mohl v případě potřeby použít. Chodil jsem kolem jeho stolu v jídelně, ale nebyla příležitost více se seznámit. Tak jsme si popřáli jen dobrou chuť.

Až jednou, když jsem se procházel, jsem ho viděl před sebou, se svou typickou chůzí. Nebyl problém ho dohnat. Tentokrát se začal ptát on. Řekl jsem mu průběh svého onemocnění mozkovou příhodou a na oplátku se podělil o své.

I on byl po dětské obrně, ale na rozdíl od usmívajícího se mladíka by to na něm téměř nikdo ještě do třiceti pěti let nepoznal. Do té doby i pracoval. Před deseti lety se však jeho stav začal zhoršovat.

A i když už dávno nemůže pracovat, nevzdává to a pravidelně každý den chodí. Za každého počasí ujde asi kilometr. Jak dlouho mu to trvá? „Jak kdy, ale většinou tak kolem hodiny,“ a usmál se.
 

Muž, který cvičil mezi kuřáky

Ráno po snídani jsem měl chvilku volno, tak jsem si šel popovídat s chlapama před hotel, kteří tam sedávali se svou ranní cigaretou. Hodnotili jsme dnešní počasí, když mě zaujal kolemjdoucí muž.

Šel a cvičil s francouzskými holemi. Měl je za krkem a zvedal nad hlavu. Mezi sedícími kuřáky to byl zajímavý úkaz. Rozhovor s ním jsem si nemohl nechat ujít. Hned na mě poznal, že jsem po CMP, tak mi začal radit:

„Jsem dva roky taky po mrtvici a dostal jsem se z ní díky cvičení. Musíte cvičit, cvičit, pořád cvičit“ a ukazoval některé cviky. Já se ho zeptal: „A jak už tu jste dlouho? (myslel jsem v lázních)“ A on: „Za chvíli to bude šedesát pět let.“ Začal jsem se smát a ptám se znovu: „Já myslím tady v lázních.“ A on: „Já tady nejsem v lázních, já tady jen jdu kolem.“
 

A na závěr kdyby v článku nebylo nic pro zasmání

Na ARO přivezli muže s nožem zabodnutým mezi lopatkami.
„Bolí?“ ptá se doktor.
„Jenom, když se směju.“ (ivtipy) 

(Milí čtenáři, pokud jste se dočetli až sem a článek se vám líbil, můžete autorovi dát zpětnou vazbu tím, že kliknete na odkaz Zvyšte karmu).