Určitou část svého života jsem prodával knihy. Neprodával jsem v knihkupectvích, ale po domech, knihovnách, školách a mnoha dalších institucích. Vzpomínám na svého kolegu, který byl vyhlášený spáč. Dokázal by usnout i při řízení auta, kdyby zastavil na červenou. Nabízel jsem knihy jedné ženě, hledal jsem, co by ji zajímalo, ale neměla o nic zájem. Přitom se pořád po očku dívala po mém kolegovi, po mém boku. Nedalo mi to a podíval jsem se taky. K mému úžasu on seděl a spal. Ne zrovna jemně jsem ho probudil. Když se probral a zjistil, kde jsme, začal ženě nabízet knihu, které byla na stole. A co myslíte, že se stalo? Ano, koupila si ji.
Usnout ale můžete i jinde. Společná cvičení patřila mezi oblíbené disciplíny. Ani ne pro to, co jsme cvičili, jako pro cvičitelku. Při cvičení uměla vytvořit dobrou atmosféru. Často jsme se hodně nasmáli. Jednak jejím poznámkám, ale i sami sobě naším výkonům. Vedla skupinku, kde jsme byli téměř sami vozíčkáři. Uměla to i s těmi, kdo nedokázali po CMP (cévní mozkové příhodě) mluvit.
Terapeuti se po nějaké době střídali, a tak ji vystřídal mladší kolega. Měl jednotvárný ton hlasu a tak se stalo, že jsem po pár minutách cvičení, usnul. Na svou omluvu musím říci, že jsme cvičili v leže. A on mě nechal. Bylo po obědě, sluníčko svítilo a jeho jednotvárný hlas mě uspal. Kolegové se smáli a sázeli se, kdy se probudím. Probudil mě až hluk, kdy sedali na vozíky a odjížděli za dalšími povinnostmi.
Říkal jsem si, že asi budu přecvičený, když dokážu usnout při aktivní proceduře. Ale nebyl jsem sám. Občas se to podařilo i dalším kolegům. Mně ale téměř pravidelně.
U jeho kolegyně, která ho po čase vystřídala, jsme si to už dovolit nemohli. Od začátku nám dávala najevo, že s ní musí žerty stranou. Bylo to jen cvičení pro cvičení. Když se někdo pokusil napjatou atmosféru uvolnit, byť vtipnou poznámkou, byl nemilosrdně umlčen.
Asi tři týdny před mým odjezdem ji jednou zastupovala vedoucí. Po skončení za mnou přišla a navrhla mi přesun do skupinky pokročilých. Kdyby to bylo v době naši oblíbené cvičitelky, asi bych váhal. Teď jsem to uvítal. Sice s obavami, jestli to budu zvládat. Obavy však byly liché. Tady jsme už necvičili jen v leže, ale i na kolenou. Byl to další krok k uzdravení. Zde se mi usnout už nepodařilo.
