Jak jsem uspěl v rekvalifikačním kurzu

Jak už jsem psal v jednom z předešlých článků, vedením účetnictví jsem se živil. Ale mým onemocněním se z mozku většina informací a dovedností vytratila.

Slyšel jsem o ženě, která prodělala CMP podobně jako já. Před tím pracovala za přepážkou na poště. Usilovala o návrat, ale byl moc těžký. Pro ni pro rodinu i pro kolegyně v práci. Ale nevzdala to a všechno se znovu naučila. I když to není jako dřív, může pracovat, může být mezi lidmi, cítí se užitečná.

V minulém článku jsem popsal, jak jsem se na rekvalifikační kurz dostal, teď chci pokračovat.

Rekvalifikační kurz na účetnictví probíhal třikrát týdně a trval měsíc a půl. Byl hodně intenzivní. Tak moc, že jsem místy pochyboval o tom, jestli účetnictví někdy znovu porozumím, a pokud ano, jestli se dostanu na úroveň před iktem.

Asi v polovině mě však povzbudila lektorka, která mi řekla, že si mě umí jako účetního představit. Sice potřebuji trochu více času, ale jsem „v obraze“. To bylo po testu z daňové evidence.

Těšil jsem se na podvojné účetnictví, ale přišla sprcha. Byly dny, kdy jsem se vůbec nechytal a říkal jsem si, že to nemůžu dělat. Že tam nepatřím. Stále jsem si nepamatoval základy. Bylo to hodně frustrující. Lektorka však byla trpělivá a nápaditá. Výuku střídala jak v učebnicích, tak na počítači. Učili jsme se v účetním programu Pohoda. Nebyl pro mě úplně cizí, protože jsem na něm před necelými deseti lety, než jsem přešel na Abru, pracoval.

A pak přišla závěrečná zkouška. Skládala se ze dvou částí: z testu s dvaceti otázkami abc a z patnácti příkladů k zaúčtování. Začal jsem testem. Jenže jsem narazil. Nedokázal jsem jednoznačně odpovědět téměř na žádnou otázku. Trošku jsem znejistěl. Řekl jsem si, že se to utřese, a přešel jsem na příklady. Tam už jsem se začal chytat.

Narazil jsem až v účtování mezd. Vrátil jsem se tedy k testu. Najednou se mi rozsvítilo a vše mi připadalo jasné až na pár, tak jsem je tipl. Lektorka mě zavolala, že se na to podívá. Test jsem měl, až na pár výjimek, správně. V praktické části to taky nebylo tak špatné. Potěšilo mě to a vrátil jsem se k dokončení. Obě části jsem úspěšně zvládl. Při loučení nám lektorka nabídla pomoc, kdybychom někdy potřebovali. Už jsem ji využil a nezklamala.

A ještě pro zasmání

Horolezci se utrhlo lano a drží se jen tak tak ve skále, najedou spatří člověka a volá: „Haló, dobrý muži, pomozte mi prosím, hoďte mi lano, rychle nebo spadnu!“ Kolemjdoucí vezme lano, začne vázat speciální uzly. Trvá mu to delší dobu, a tak horolezec křičí: „Rychlé, dělejte, hoďte sebou, co tam děláte takovou dobu?“ Kolemjdoucí říká: „Převazuju tady smyčku, aby to bylo všechno, jak má být.“ Horolezec: „Dělejte, hoďte mi to už, nebo spandu! Nejste vy náhodou účetní? Těm taky pořád musí něco vycházet na 100%“ Kolemdující: “Ano jsem a vy musíte být manažer“. Horolezec: “Jak jste to poznal? „Vy jste v koncích a můžu za to já“. Vtipyo.cz

Doslov 

Rekvalifikační kurz jsem absolvoval u Ing. Renáty Koloničné, která pracuje jako daňová poradkyně, účtuje a školí. Je to odborník se srdcem. Přesněji se srdcem na pravém místě. Všem ji doporučuji.