Petře, už jsem toho napekla v životě dost, ale vždycky, když jsem se nejvíc snažila, dopadlo to pod psa. Vlastně ani ten by to nežralA když jsem pekla narychlo a splácala vše možné i nemožné, chválili až do nebes. Takže nezdary házejte za hlavu, hůř už bylo a teď bude líp...musí! 

Teď jsem si vzpomněl na opačnou... (nemůžu najít slovo). Známá zase při přípravě na návštěvu rodiny dostane teploty, ale pak se zázračně uzdraví, vše napeče a uvaří a všichni si pochvalují, jak to bylo dobré.

A jiná známá zase říká, že líp už bylo.

A to jsem, Petře, takhle pekla dort pro dceru a rozpačitě ho pozorovala, že je to (mně známé) těsto nějaké nízké. A padl mi zrak na misku v níž spořádaně čekala zapomenutá mouka.

inu...dort byl jako dech lehoučký :-).

Vám díky. A vařte, pečte a pište :-)

To jsem rád, že nejsem sám díky za podporu

Jé, Petře, to je super! Do toho se brzy dostanete, nebojte. Já vařím takové eintopfy. A stejně tak i peču, nejčastěji "hrníčkové" formy receptů. Mohu některé zaslat, kdybyste o to stál :-)

To budu moc rád a překvapím ženu i kluky 

No co, tak jste to zazil! Nic se neděje. Moje teta dala jednou do perníku místo cukru sůl... Dostala pak parádní hysterický záchvat, takže kvalita perníku bylo to poslední, co kohokoli  z nás zajímalo. Všichni jsme prchali co nejdál, aby nás nezavalila láva z její sopky.

Kamarád se zase nervnul, když kluk na jeho několikeré zavolání nepřišel k obědu a vyhodil ho do koše. Už nevím, jestli i s talířem