Večer 20.srpna 2014 zazvonil Abu Fadimu telefon. Volala mu matka a zoufalým hlasem ho prosila, aby pro ni okamžitě přijel a odvezl ji z Mosulu. Dřív než stačil matce odpovědět, ozval se v telefonu nějaký bojovník Islámského státu.
Žádal Fadiho, aby mu potvrdil, že je její syn. „Ano, jsem její syn,“ odpověděl Fadi, „a co se vlastně děje?“ „Dnes sem přijedete a svou matku a sestru si odvezete,“ prohlásil onen člověk. „Pokud nepřijedete dnes, skončí na ulici. Buď se stanou muslimkami, anebo je vyhodíme z domu. Můžete ale přijet a odvézt je pryč.“
Po tomto hovoru bojovník IS zabavil všechny nalezené peníze i další cennosti, dům uzamkl a označil jej arabským písmenem „N“, zkratkou slova nassarah – křesťan. Jelikož Abu věděl, že do Mosulu se coby křesťan nedostane, poprosil jednoho muslimského přítele, aby pro jeho matku a sestru (obě vozíčkářky) do nedalekého Mosulu dojel. Město krátce předtím padlo do rukou IS.
Pak se Abu s matkou, sestrou a manželkou vydal na cestu do města Bashiqa na severu země. Avšak záhy je zastavila hlídka po zuby ozbrojených příslušníků IS. „Řekl jsem jim, že jsme křesťané a odjíždíme pryč,“ vzpomíná Abu.
Očekávání smrti
Ale hlídka IS, která Abua zastavila, se s jejich vysvětlením nespokojila. „Nemůžeme vás pustit dál,“ prohlásil jeden z povstalců. „Musíme zavolat našim nadřízeným.“ Zhruba po třiceti minutách na místo dorazili v zánovní luxusní Toyotě Land Cruiser dva perfektně oblečení mladí muži, vyzbrojení automatickými zbraněmi.
Abu jim sdělil, že cestují do kurdské oblasti na severu, kde se pak budou moci jako křesťanská rodina usadit. Dvojice mužů však pro ně měla jiný plán. „Musíte se stát muslimy,“ prohlásili rezolutně. Abu si ještě dobře vzpomíná, jak jim opakovaně vyhrožovali: „Jestli se neobrátíte k islámu, všechny vás zabijeme!“
Ve snaze zachránit sebe i své nejbližší se Abu odvolával na verše z Koránu s prohlášením, že rád zaplatí za všechny daň, ovšem muslimy že se stát nemohou. Jeden z mužů nakonec Abua popadl vztekle za ruku, postrčil ho ke zbytku jeho rodiny a zasyčel: „Takže vás nyní všechny zastřelíme. Máte poslední šanci zachránit si život, když se stanete muslimy.“ Celý rozhovor trval již skoro hodinu. Zatímco první muž stále stupňoval výhrůžky, druhý přistoupil k Abuovi, vytáhl dýku a pronikavě se mu zahleděl do očí. V ten okamžik začal Abu intenzivně pociťovat Boží přítomnost.
„Náhle jsem si byl stoprocentně jist, že mám sílu přijmout i smrtelnou ránu jeho dýkou,“ prohlašuje Abu. „A třebaže jsem byl již velmi vysílený, naplnila mě síla a útěcha Ducha svatého, takže jsem nadále trval na tom, že se muslimem stát nechci. Bůh mi daroval moudrost a nikoli neúctu k nim, ani nějaká špatná slova o islámu nebo jejich proroku. Byl jsem ale naplněn vnitřním odhodláním, takže jsem jim pevným hlasem říkal, co jsem považoval za správné.“
Zhruba po půl druhé hodině oba povstalci pochopili, že Abu je neochvějně rozhodnut k islámu nepřestoupit. V tu dobu na místo dorazil další Land Cruiser. Vystoupil z něho ozbrojený mladý muž, kterého Abu popsal jako jakéhosi ideologického tajemníka. Zcela nečekaně přikázal, aby byl Abu propuštěn a bylo mu dovoleno i s rodinou pokračovat v cestě.
„Než odjedete z naší země, chci vám předat poselství, které vyřiďte kněžím i pastorům vaší církve: budeme pronásledovat křesťany po celém světě. Dostaneme se až do Vatikánu a obrátíme k islámu i papeže.“ Muž pak pokynul Abuovi, aby jel. A radikálové je propustili.
S laskavým svolením vydavatele časopisu Hlas mučedníků
Tento článek mě zaujal pro odlišný pohled na uprchlickou krizi. Proto jsem si ho dovolil zveřejnit na svém blogu. Pokud příběh někoho zaujal a chtěl by vědět jak dopadne, tak v příštím článku.
