Když se Jacky vydala se svým přítelem na dovolenou do Egypta, důvodem bylo obnovení jejich skomírajícího vztahu. Nemohla tušit, že se tam seznámí s Omarem, a že se za něj z lásky provdá. Život v Káhiře se však změnil v noční můru.
Fatwa
Napsala Jacky Trevaneová
Vydal Alpress v roce 2005
Během následujících sedmi let je Jacky vystavena neustálému fyzickému i citovému týrání. Pak se rozhodne jednou pro vždy tento vztah nevztah ukončit.
Jacky útěk dlouho plánovala a pečlivě připravovala. Utíkala se svými dvěma dcerami od krutého a prchlivého surovce, kterého si před sedmi lety z lásky vzala.
Její útěk je vysoce riskantní záležitost, jak se dozví na britské ambasádě. Kdyby je na hranicích nepustili, s největší pravděpodobností by to nepřežila, protože pokusit se sebrat otci děti je v Egyptě těžký zločin, který se nedá ani odčinit ani odpustit a trestá se smrtí. Riziko jí bude hrozit i v případě, že se jim útěk zdaří. Proto se budou muset po zbytek života skrývat.
V den D vstane jako každý den dřív, než její manžel. Probudí dcerky, potichu, aby ho neprobudily, se oblečou a opustí byt. Místo školky však mají namířeno na dálkový autobus směřující do Izraele. Cesta na hranice trvá pět hodin. Naštěstí je bez problémů. První komplikace nastávají na hranicích. Egyptský celník je totiž překvapen, že jako muslimka cestuje s dětmi sama, bez mužského doprovodu, bez ochránce. Jacky předkládá pádné důvody, ale na egyptského celníka nezaberou. Pak dostává spásný nápad a dostatečný obnos jim uzavřenou cestu otevírá. Zdá se, že nejhorší mají za sebou, netuší však, že je to jen počátek těžkostí a překážek, které na ně čekají.
Na izraelské hranici ji potěší pořádek a luxus ve srovnání s poměry v Egyptě. Není však připravena na to, co přijde. Izraelští celníci se k ní chovají velmi podezřívavě. Že by důvod byl stejný jako na egyptské straně? Kromě standardních otázek jako jsou důvod cesty do Izraele a délka pobytu, jí prohledají všechny osobní věci. Z fotoaparátu rázně vytrhnou film, u bot utrhnou podpatky, vymačkají zubní pastu, panence bezohledně utrhnou hlavu… Co hledají? Bombu? Drogy? Vlastně se není čemu divit, vždyť vztahy mezi Egyptem a Izraelem jsou stále napjaté. Pak narazí na látkové pleny a s otazníkem v očích se na sebe podívají. Vysvětlí jim, k čemu jsou, oni však nechápou, proč nepoužívá pamprsky. Dostane ještě spoustu otázek, a když jim na dotaz, jak se dostanou zpátky, ukáže zpáteční jízdenky, jsou spokojeni. Popřejí jim příjemný pobyt, a jí spadne kámen ze srdce.
Ubytují se v hotelu blízko letiště. Když dá holky spát, vrátí se v myšlenkách ke svému manželovi. Jestli už ví, že utekly, a jestli přišel na to, že jí na britské ambasádě vystavili nový pas místo toho, který jí zamkl. Nejspíš si je jistý sám sebou tak, že si myslí, že se ukryly u některé její kamarádky.
Brzy ráno je probudí hotelová služba a odjíždějí na letiště. Tam ji čeká další překvapení, když musí znovu odpovídat na všetečné otázky úředníka. S jejími odpověďmi je naštěstí spokojen, takže jim vydá letenky a popřeje příjemný let.
Dokázaly jsme to. Výslechy skončily. Už nás nic nezastaví. Jsme v bezpečí, jásá v duchu.
Vtom jí někdo položí ruku na rameno. Lekne se tak, že až vyskočí. Muž v uniformě jí sdělí, že nezaplatila letištní poplatek. Když uslyší dlužnou částku, rozpláče se. Tolik peněz už nemá.
Zakryla jsem si tvář oběma dlaněmi. Musím se ihned rozhodnout, musím na něco přijít! Dvě myšlenky jsem měla vryté do mozku tak, že se mi stále vracely. Nikdy nepůjdeme zpět do Egypta. Ta druhá byla bolestnější. Patřila všem útrapám, které jsme prodělaly za posledních čtyřiadvacet hodin. Prodělaly jsme je pro nic za nic?
V tomto okamžiku se autorka vrací v čase na počátek cesty do Káhiry a líčí, jak se celý její egyptský příběh odehrával.
Prolog
Přišel můj čas. Dlouho jsem čekala na správnou chvíli, na správnou příležitost, na vhodný důvod. Sedím doma a sleduji, jak sluneční paprsky zahrnují hřejivou péčí mou malou vnučku, dokud si nezastíní citlivé dětské oči kloboučkem. Samozřejmě jí spěchám na pomoc a beru ji do náruče. Přitisknu tvář k voňavému krčku a zasypu ji polibky, takže se začne chichotat a tetelit se blahem. Naplno vnímám tu lákavou dětskou vůni. Stejně mi voněly mé dcerky, tou jedinečnou směsicí dětského zásypu, svěží čistoty a nevinnosti...
Přečti si můj příběh, drahá Chloe. Až budeš starší, pozorně si ho přečti a pamatuj, že nic není silnější než mateřská láska. Přesto může v životě přijít chvíle, kdy se přes veškerou snahu zdá, že ani ta nestačí. Tvá maminka, moje prvorozená dcera, je dnes svou paní. Tvá teta, má druhá dcera, dosáhla plnoletosti a konečně se domohla vlastní identity a před celým světem začala oficiálně existovat. Čekala jsem na tento okamžik dlouhých patnáct let. Teď vím, že přišla moje chvíle. Ano, je čas tento příběh přenést na papír.
Kurzívou označeny citace z knihy.
