Den, kdy se mi změnil život

Byl čtvrtek 19.7.2012. Mladší syn byl u babičky na prázdninách, starší odešel na brigádu a žena do práce. Já jsem je vypravil a začal pracovat na počítači. Kolem desáté hodiny mi bylo nějak divně. Nikdy předtím jsem ten pocit nezažil. Pravda je, že poslední dobou jsem měl zvláštní stavy, které mě měsíc předtím dovedly do nemocnice. Nevím přesně, ale byl jsem tam snad dva týdny. Je zajímavé, že tam jsem prodělal zvláštní příhodu se zrakem. Najednou jako by mi pravé oko klesalo dolů. Netrvalo to dlouho snad půl minuty. Tato příhoda se mi několikrát zopakoval. Prodělal jsem různá vyšetření, ale nic mi nezjistili.

Vraťme se ale k onomu čtvrtečnímu ránu. Šel jsem si na chvíli lehnout, ale stav se nezlepšil. Naopak. Najednou jsem se nemohl hýbat. Vůbec jsem nemohl ovládat pravou polovinu těka. Věděl jsem, že něco se děje i v hlavě. Jelikož jsem nikdy nemluvil s nikým, kdo něco podobného prožil, vůbec jsem nevěděl, co se se mnou děje. Potřeboval jsem pomoc, ale nemohl jsem si vzpomenout, kde mám mobil. Později jsem se dozvěděl, že byl na stole zhruba metr ode mne.

Nevěděl jsem, jak z toho ven. Ležel jsem a přemýšlel, co budu dělat. Všude kolem ticho. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale podle pozdějších informací snad tři hodiny, kdy jsem uslyšel nějaké hlasy. K sousedovi přijeli nějací dělníci, kteří mi zavolali pomoc, když slyšeli moje volání. A pak už to nabralo rychlé obrátky. Protože jsem byl zamčený, přijela záchranka s hasiči a policií. Všichni, když jeli, houkali. Soused který byl u své maminky o několik ulic dále, když slyšel ten rámus a viděl, že všichni jedou směrem do naší ulice, všeho nechal a rozběhl se domů, protože myslel, že hoří jeho dům. Přes okno v koupelné v 1. patře se ke mně dostali a odvezli do Ostravské fakultní nemocnice.

Cestou mi pomohli zavolat manželce. To byl na několik týdnů poslední telefonický hovor, který jsem měl. V nemocnici mi udělali všechna možná vyšetření, zprůchodnili ucpanou cévu a pozorovali dnem i nocí na přístrojích, ke kterým jsem byl připojen. Ještě ten den za mnou přijela žena. Nic jsem si nepamatoval. Ani jména kluků. Třetí den po příhodě jsem si dokonce nemohl několik hodin vzpomenout, jak se jmenuji já. Byl to pro nás blesk z čistého nebe.