Boží doteky

Ráno jsem se modlil o Boží dotek a On se mě dotkl. A ne jednou, ale hned třikrát. Naštěstí to nebylo ani silnou vichřicí, ve které padají skály, ani zemětřesením, ve kterém se země vlní jako moře, ani úderem blesku. 

Stalo se to téměř rok a půl po mém onemocnění. Dopoledne jsem byl v křesťanském sboru, kam patřím. Před kázáním byl příběh pro děti, a když skončil, pochopil jsem, že byl i pro mě. Byl o klukovi, který v osmi letech utrpěl těžké popáleniny nohou. Když ležel v nemocnici v umělém spánku, uslyšel lékaře, jak o něm mluví, že má tak vážné popáleniny, že to nemůže přežít. On se však rozhodl, že to přežije. A skutečně přežil.

Podruhé slyšel lékaře, jak říká, že má tak vážná poškození nohou, že nikdy nebude chodit. On se však rozhodl, že chodit bude. A skutečně chodil. Nejdříve se jen plazil, pak se začal zvedat a chodit o holích. A nejen že chodil, ale začal i běhat. A co je pozoruhodné, začal se účastnit i běžeckých závodů. A teď se podržte! Nakonec vytvořil dva světové rekordy v běhu na 800 metrů (roky 1933, 1936). Jmenoval se Glenn Cunningham. Příběh ukazoval, jakou moc má lidská vůle ve spojení s modlitbou. I když se nám situace jeví beznadějná, může se změnit. To byl první dotek.

Z kázání jsem si nepamatoval vůbec nic. Pastor by z toho asi nadšený nebyl. Ale oslovilo mě, když řekl, že je rád, že patří do takového společenství, které dokáže projevit svou lásku lidem, kteří ji právě potřebují. Když padlo mé jméno, hlavou mi prolétlo, že hned druhý den po mé mozkové příhodě, kdy prognózy nebyly vůbec příznivé, se celý sbor spojil a modlil se za mě. Úžasný sbor, úžasní lidé. Druhý dotek.  

Po skončení za mnou přišel jeden pán, kterého jsem znal od vidění. Slyšel o mně, o tom, co jsem prodělal, a povzbudil mě, že se to bude zlepšovat. On sám prodělal dvanáct mozkových příhod, uff. U některých přestal mluvit, u jiných nemohl chodit, ale pokaždé se z toho dostal. Dělal u záchranky, takže se mu pomoc dostala vždy do půl hodiny. A to je velmi důležité. Když mi to vyprávěl, vůbec nebylo poznat, čím prošel. Chodil, mluvil, viděl. Říkal, že jen špatně čte a nemá cit. Dělal si legraci: „Pozor na mě, jsem bezcitný člověk!“ Uviděl jsem v něm třetí dotek.

Večer, když jsem hodnotil den, přemýšlel jsem, jestli bych ho takhle vnímal, kdybych se ráno nemodlil.

Sotva Hospodin domluvil, zvedl se tak strašlivý vichr, že se otřásaly skály a pukaly hory. Hospodin však ve větru nebyl. Po vichřici přišlo zemětřesení a po něm ještě ohnivé blesky, ale Hospodin v nich opět nebyl. Když všechno utichlo, ozval se hlas tichý a jemný jako vánek. (Bible)