Buřty , pivo a nenávist.

Tak jsem konečně jako ti , co se jim často vysmívám...mám slámu v botách a plkám tady nevyžádané politické kecy na koledu. Pan Hapka mi doufám z obláčku odpustí zneužití jeho krásné písničky.

Buřty, pivo a nenávist

Petr Hapka zpíval na konci osmdesátých let píseň, kde se zpívalo mimo jiné…

„Na jídelním lístku
co bys asi chtěl tak číst?
Odjakživa na něm stojí:
Buřty, pivo, nenávist.

 V hospůdce páté cenové skupiny…“

Jsme o třicet let dál, ale je to jen o pohybu na časové ose. Jinak si myslím v nadčasovém pohledu vůči dnešní realitě, že se nezměnilo téměř nic. Možná už se buřtu nesmí říkat buřt a určitě už nejsou hospůdky selektované podle cenových skupin. Piva i nenávisti ale máme dostatek.

Včera jsem s kamarády řešil současnou causu Agrofertu a potažmo navracení Babišova dluhu zpět do EU. Před pár týdny jsme pro změnu dlouze propírali postoje k Milionu chvilek a případné účasti nebo neúčasti na demonstraci v Praze. Do toho se pochopitelně mísí migranti, prezident, EU, NATO a ekologie vůkol. Jsou to všechno rozprávky z pohledu lidí v naší sociální bublině. Věk kolem 40 plus až 50 plus, vzdělání SŠ, VŠ, všichni máme práci, všichni máme větší či menší děti. Bydlíme 100 km od Prahy a stovky či tisíce km od všech míst, o kterých slýcháme nebo čteme ve všech možných mediích. V rámci aktuálních nálepek jsme v širokém spektru od sluníčkářů po xenofoby. Politicky asi nevyhranění, ale určitě nikdo s rudou knížkou z minulosti, a pokud vím, tak ani jakoukoli jinou angažovaností v dnešních politických stranách.

 Všichni máme své koníčky, ale spojující je určitě hudba, respektive její vyluzování. I v té muzice nejsme vždycky za jedno, přesto je ale folk nebo rock stmelujícím prvkem.

Naše politické sváry eskalují až nyní, počaly patrně někdy u poslední volby prezidenta. Jak se to ale stalo a hlavně proč? Jsme z maloměst ale inženýrské sítě a noviny máme už od pradávna, televizní signál a internet také není novinkou, tak co se změnilo? Jen jsme zestárli a máme už vrtochy, ladíme jiné mediální kanály než dřív nebo co nás to, sakra, válcuje? Aktuálně je nepřítel A. Babiš, jenže já jsem nemiloval ani V. Klause nebo M. Zemana a popravdě ani většinu vládnoucích papalášů za posledních 20 let. Ministrů bylo nepočítaně, nebudu je teď googlovat a škraloup měli asi všichni. Grossem počínaje a Topolánkem (ne) konče. Jenže ta roznětka se odpálila až teď, divná věc. Možná by tomu nějaký sociolog rozuměl, nevím.

Co vím zcela jistě je to, že mi to nedělá dobře na duši. Nechci pořád řešit problémy, které mi nepřísluší a o kterých bohužel vím, ale vlastně trochu nerad a hlavně zprostředkovaně a tendenčně. Přijde mi v pořádku posuzovat svět kolem sebe optikou mého dědy na počátku minulého století, co neviděl nebo neslyšel, to se nestalo. On ale chodil do práce, tam nekloval do klávesnice, jako já. Unavený, ale zvyklý na činnost přišel domů a zase musel obhospodařovat dům a okolí. Na pivo občas zašel, ale nežil politikou. V 18 letech musel narukovat za CK mocnáře do armády, pak zažil zábor Sudet, válku a pak zase bolševiky. Zemřel na konci sedmdesátých let. Měl za sebou z našeho pohledu daleko dramatičtější život, než my, jenže on ho ještě žil, nepsal o něm blogy jako teď já.

Kamarádka mi včera přišila nálepku nihilisty, možná pár rysů splňuji, tolik sebereflexe nemám. Chci si ale v partě brnkat na kytaru a mluvit hlavně o životě, takže zejména…o čemkoli, co nás spojuje a čemu opravdu rozumíme. Tím pochopitelně netvrdím, že je mým vzorem třetí beran v sedmé řadě, co odevzdaně spásá louku. Zebra si ale taky myslí, že je lepší než kůň, bo má pruhy…

Z toho rychlíku informací a masáží všeho druhu už nejde vyskočit, jde ale jet courákem a nemyslet si, že ty koleje nikam nevedou nebo že mašinfíra je bez naší rady ztracený. Když si stáhnete okénko, budete mít vítr ve vlasech a určitě v něm nebude cítit, že fouká z Ukrajiny, Francie, nebo Ameriky.

Ta písnička končí vlastně optimisticky:

„Pojďme se bavit,

nebudem zdeptaný.

Ruce tý sochy z růžový fontány

narveme do popelnic!

Narveme do popelnic.“