Milosrdný kapitalismus

Žijeme opravdu v nejlepší možné době. Tedy poměřováno v reálu zpětně, nikoliv tím, co by mnozí z nás chtěli. Kdyby tohle naši předci před sto lety věděli, brečeli by štěstím. Lidé dneška však místo toho držkují jak připodělánci.

Říct prostému dělníkovi z 19.století, že bude mít státem garantovanou mzdu, která zaručí celé jeho rodině hojnost kvalitního jídla každý den, k tomu důstojné ubytování a ošacení, bezplatnou lékařskou péči a školství, kde i ten nejposlednější potomek z jeho vrhu bude mít právo vystudovat třeba doktorát po libosti, asi by vás měl za bludaře. K tomu rovná občanská práva včetně toho volebního, právní ochranu a nárok na spravedlivý proces s přiděleným advokátem, či alespoň s jeho bezplatnými radami, a to už by vás hnal onen dobrý človíček ze svého prahu sukovicí, že byste mu nestihli ani povyprávět o tom, jak se do práce cestuje půl hodiny ve vytápěném voze a každý den vám automaticky narůstá důchod na stáří.

A přesto je to tak. Kapitalistický systém za pozoruhodně krátké období (bavíme se o 200-250 letech) ve své podstatě vymýtil hladomory, epidemie, negramotnost, války, bezpráví a bídu. K tomu se v dějinách žádná etapa lidského vývoje ani nepřiblížila . I když se tu a tam snažilo lidstvo nastolit nějaký ten spasitelný mechanismus, jako byly základy demokracie, plebiscit, komunitní (nejčastěji náboženský) socialismus, různé poddanské a čelední zákony, osvícenecké teze, povinné triviální školství, odluka církve, odpouštění daní předluženým apod., teprve kapitalistický systém spojil všechny potřebné základy v jeden systém: kumulace kapitálu pro rychlé, levné a dostatečné uspokojování lidských potřeb skrze volný trh za dostatečné právní ochrany na platformě rovnosti všech zúčastněných jak při vstupu (právo účastnit se procesu), tak na výstupu (odpovědnost, daně). A z toho vyplývající ohromný technický skok z temnoty do moderního světa a díky němu už zmiňovaný historický luxus. 

Samozřejmě že Řím nebyl postaven za den, ba ani dny tři. Uvědomme si, že kapitalismus vzešel z úplně jiného systému. Právní ochrana byla diferencovaná podle postavení (např. Chodové se s Lammingerem soudili 30 let a to nebyli v právu, Jan Kozina byl statkář, Lamminger naopak nejúspěšnější výrobní podnikatel regionu té doby), právní řád byl roztříštěn, kdy se prolínalo královské právo se svobodnými městy, cechy a hanzami a mnohdy ještě i s náboženským právem (Judr. doktor obojího práva, tedy římského a kanonického). Dokonce existovalo i rodové, zvykové a krajové právo, koloniální právo, královské a vládní omezení, výjimky, nařízení. Sociální zabezpečení bylo koncipováno skrze vejměnkový a čeledínský systém, chudobince, invalidovny, povinné odvody na chudé, dary mecenášů apod. Plné síly k rozvoji nabral kapitalismus na přelomu 19. a 20. století, kdy se díky industrializaci, usazení průmyslu a sjednocení právního systému roztočila kola směrem k blahobytu. A byli to právě ti nejúspěšnější kapitalisté, kteří na piedestal svých úspěchů postavili dělníka. Rozvoj sociálních výdobytků započali právě oni. Byly zakládány tkz. pokladny, tedy první sociální zabezpečení dělníků, podpora vzdělávání, stavěna celá dělnická městečka s plným vybavením včetně kulturních středisek (Rothschild, Lariš, Baťa), mateřské školky, první chráněné dílny (Citroen), zavádění dovolené, podnikové výsluhy aj. Ano, a byli to právě i ti dělníci euroatlanské civilizace, kteří tuto příležitost uchopili, spojili se svou pracovitostí a umem a společně s kapitalisty vybudovali náš blahobyt. Už slyším ty výtky levicově založených, že toto všechno si dělníci vydupali a vybudovali sami a že kapitalistům jde jenom o zisk. Nevydupali a nevybudovali. Toto všechno jsou charakteristické znaky vývoje kapitalismu, protože je snadnější motyku vyrobit, než ji následně prodat a ano, o zisk jde především. Jinak by to nikdo nedělal. Jemu vděčíte za to, že na ten zlý, nelidský systém můžete skuhrat s plným břichem z tepla svého domova v době placené nemocenské na PC v hodnotě tří měsíčních obědů jedné celé africké vesnice.

Ještě dnes se najdou primitivní, nevděční šílenci, kteří budou snít o jakémsi centrálním přerozdělování toho, co vyprodukovali jiní k těm, kteří jsou dost líní na to postarat se sami o sebe, natož o své vlastní děti. Ještě dnes budou tváří v tvář zhovadilému socialismu s centrálním plánováním a přerozdělováním obecné chudoby, tak jak ho známe z Kuby, KLDR, Venezuely apod., fandit i ti, kdož ho sami prožili s krepovým mávátkem v ruce v dešti navlečení v dederonovou modrou košili. Ještě dnes je pro ně přes 100 milionů nevinných obětí levičácké zvůle, utýraných hladem, státními eskadrami smrti, zemřelých v koncentrácích a padlých ve válkách míň, než jejich bludička za oknem, která jim šeptá, že by mohli někde něco dostat zadarmo, stačí jen skřípnout toho, co to má. Tito bezcharakterní lháři budou dál mezi lidmi rozsévat své pomatenosti o nástupu plné automatizace, která zničí dělníky, o globálních katastrofách, které systém neustojí, o budoucích krizích, nekrytých penězích, jakýchsi nůžkách, které prý rozevírají svou tlamu, míře chudoby, která sice nikde není vidět, ale je, o nefunkčním kapitalismu, který sice funguje bezvadně, ale už dlouho prý nebude. Tito mozkoví pidižvíci si totiž přejí krach, bídu a smrt v očekávání, že se systém zhroutí, přestanou platit daná pravidla a oni konečně místo do práce budou moci jít rabovat obchod naproti, protože na to mají sociální právo. A když jim jejich bulvárně poplašné výkřiky o neskonalé bídě prostého lidu nikdo rozumný nespolkne, tedy otočí a světe div se, bez mrknutí oka začnou mlít něco o tom, že peníze jsou vždy na prvním místě a že zmíráme v době nezřízeného konzumu.

Ano, peníze jsou vždy na prvním místě. Tak tomu vždy v dějinách lidstva bylo, je a bude. Peníze jsou statky, obživa, ošacení, zdraví, rodina, vzdělání zkrátka život. Chudoba je smrt. Jen zabezpečený člověk se může lépe věnovat svým koníčkům, cestovat, vzdělávat se po libosti, bavit, mít na výběr své přátele i styl života, moci si svobodně vybrat svého životního partnera a naopak lépe ustát rodinné krize, věnovat se účinněji dětem, pomáhat jiným, zmírnit své utrpení v nemoci, nemít strach ze stáří. A měřítkem blahobytu je vždy konzum. Ne nutně mít všechno, ale moci si dobrovolně vybrat, mít příležitost, rovnost a volbu vlastního rozhodnutí. A to všechno nám moderní kapitalismus umožnil. Važme si ho. Nevím co by za třetinu toho dal onen človíček se sukovicí před 150 lety. Ale za to vím, koho by s ní dneska hnal svinským krokem!