Tele se nebojí ani lva, protože je tele.

Tohle staré čínské přísloví pan Bárta neznal. A tak odhodlaně vstoupil do české politiky. Pamatuje si dnes někdo, jak kdysi, když s Johnem stranu VV zakládali, pořád omílali, že po volbách Veverky s korupcí zatočí? A chce si někdo dneska vzpomenout, že na postu ministra dopravy s tím skutečně začal? Dlouho se na ministerské židli neohřál. Dnes dostal pan Bárta u soudu podmínku. Soud rozpletl všecko, co mu bylo k rozpletení předloženo a soudci Šottovi všecka čest.

Ale moje představa o celé kauze je zcela jiná, než jak ji umotal pan státní zástupce:

Věci veřejné se dostaly do parlamentu a to byl pro panstvo šok! Další šok následoval. Ten šílenec Bárta snad opravdu chce s korupcí bojovat!

Páni korupčníci všech stran se urychleně sešikovali. Bohužel Bárta svou firmu vybudoval z ničeho, takže žaloby za úplatky, podvody a defraudace se nedaly použít. Takže se použilo jediné, co se použít dalo: Bártova detektivní agentura. A aféra se sledováním politiků byla na světě.

Bárta,fuj, fuj! Konec demokracie! Začátek fašismu! A hlídací psi se pustili po stopě, kterou jim jejich chlebodárci nalajnovali. I když to zpočátku byla stopa hodně vachrlatá. Snadno mohla skončit hned po pár hodinách.

Celou dobu, co je Bárta a jeho firma na tapetě, pevně věřím, že jeho první a největší chybou bylo, že se prostě nepostavil v parlamentě před mikrofon a neřekl:

„Vážené dámy a pánové, já mám prosperující, známou a vyhledávanou detektivní agenturu. A protože předmětem podnikání každé detektivní agentury je, mimo jiné, také sledování, tak moje firma politiky, zcela podle živnostenského oprávnění, sledovala. Žádný zákon to nezakazuje.

Měli byste se proto spíš ptát, na čí zakázku moji lidé sledování prováděli a komu jsme objednané informace předávali. Na takovou otázku Vám samozřejmě neodpovím, protože to je předmětem obchodního tajemství. Jsem ochoten na ni odpovědět pouze před soudem. Děkuji vám za pozornost.“

Vsadil bych se, že by bylo vymalováno. I kdyby se snad našel tupec, který by takovou žalobu podal, pánové by se rychle postarali, aby byla zamítnuta jako neopodstatněná.

Ale Bárta to neudělal: Namísto toho začal hromadit další chyby. Jsa mlád, nezná staré leninské heslo „důvěřuj, ale prověřuj!“ A tak se nejen ve straně, ale přímo ve vedení mohly pohybovat postavy jako slečna Kočí, pan Škárka a další, jejichž jména třeba ani neznáme. U majitele detektivní agentury, který by měl sršet nedůvěrou už z principu, je to skutečně zarážející.

A další chyba: To, že právě těmto lidem půjčoval peníze, to snad svědčí o jeho dobrém srdci, ale také o tom, že vůbec neví, jak to v politice chodí. Jinak by trval na kousku papíru s podpisem. Že opomenul mu pak sakramentsky přitížilo.

Nechápu, proč by musela být půjčka podmíněna podpisem. Každá půjčka je předmětem důvěry a podpis často není žádnou zárukou jejího splacení. Ale půjčit kterémukoliv politikovi? Už to samo je samozřejmým rizikem, ale bez podpisu je to evidentně sebevražedná pitomost.

A tak si tím hromaděním chyb, a bylo jich víc, pan Bárta sám na sebe pilně brousil sekeru.

Přitom původně na něj páni z druhé strany v podstatě neměli vůbec nic! Kdyby to, co Bártovi vyčítali, směli tvrdit o sobě, mohli by si olíznout všech deset prstů.

Pro mne je pan Bárta v podstatě slušný člověk. Mezi těmi, kteří sedí v parlamentě, určitě patří mezi těch lepších dvacet procent. Už proto, že, přes veškerou snahu, se hlídacím psům demokracie nepodařilo najít na něj nic, s čím by dokázali názor soudu na Bártovy činy zpřísnit. A ve srovnání s jeho bývalými spolustraníky, s Kočí a Škárkou, mi Bárta vychází dokonce andělsky čistý. O řadě jeho kolegů ve sněmovně nemluvě. O těch lze s jistotou říci jen jedno: Že chodí slušně oblečeni.