Musíme se naučit šetřit! V tom smyslu se vyjadřuje pan premiér, pan ministr financí, pan ministr sociálních věcí, ministři školství, zdravotnictví, samozřejmě i ministr obrany. Pan prezident taky.
Jenže - jak se to naučit?
Musíme především najít někoho, kdo šetřit umí a od koho se to můžeme naučit. Ze shora zmíněných pánů to asi nebude nikdo. Stačí se podívat, jak šeredí s penězi daňových poplatníků! Tak tedy kdo?!
Kdo jiný umí správně šetřit, než naši milionáři a miliardáři, kteří všichni začínali (sami to přiznávají) úplně od nuly a za dvacet let to dotáhli k majetkům, před nimiž nezbývá, než uctivě smekat!
Jak k nim přišli? No, samozřejmě úporným šetřením! Jak jinak? A šetří dodnes, i když by už nemuseli.
Vezměme takového průměrného českého milionáře s ročním příjmem, samozřejmě po řádném zdanění, kolem takových 20, možná 30 milionů a podívejme se, jak on utrácí.
Rozumí se samo sebou, že bydlí ve vlastním domě. Se skromnou obytnou plochou kolem 300 metrů, i když by si mohl dovolit plochu několikrát větší. Navíc v domě všech dluhů prostém. Žádná půjčka, žádná hypotéka. Proto platí pouze zanedbatelné náklady na spotřebovanou elektřinu a plyn. K tomu, jako řádný občan, odvádí povinné poplatky za rádio, za televizi a za odvoz odpadu.
Nějaké další drobné služby, jako je komorník, řidič, kuchař, zahradník, domovník a tak, ty mu poskytují zaměstnanci jeho firem. Jako takové je ty firmy také platí, čímž náš milionář šetří nemalé částky a současně pomáhá snižovat nezaměstnanost.
Milionář musí, každý to pochopí, chodit slušně a módně oblečen, jak odpovídá jeho postavení. Nenakupuje ovšem v luxus-second-handu (i když jich možná několik vlastní), ale - v rámci firemních nákladů na reprezentaci - šije u renomovaných módních domů tu i v zahraničí. Takže v tomto směru se jeho výdaje omezují na event. nákup papírových kapesníků, pokud mu nedbalý sloužící zapomene připravit kapesník do kapsy.
Firmy našeho milionáře také sponzorují vybraná lékařská zařízení, takže vlastní výdaje na zdravotní péči o našeho milionáře se omezují na povinný odvod z platu do státního fondu. Podobně penzijní pojištění.
Každý z našich milionářů vám řekne, že dovolenou už neměl, ani nepamatuje. Protože na ni nemá čas. Kvůli obchodním jednáním tráví totiž příliš mnoho času na služebních cestách. Některá jednání, zvláště ta v Karibiku, nebo v Keňi či na Mauritiu, trvají dokonce i únavných čtrnáct dní.
Zbývá už jen strava. Protože i milionář, ano, milý čtenáři, je to tak, i milionář musí, stejně jako prostý občan, občas něco pozřít. Aby si udržel patřičnou výkonnost. Velkou část těchto výdajů ovšem pokryjí různé - danově odčitatelné - obchodní obědy, či firemní večírky. Takže skutečné náklady se omezí na pakatel. Hrnek čaje a kus žvance do pusy ráno, mezi dveřmi cestou do práce, taková je obvyklá snídaně milionáře. Většina z našich milionářů ani nekouří, neboť je to zbytečné vyhazování peněz a škodí to zdraví. A navíc tak jdou příkladem ostatním občanům.
Takže, sečteno a podtrženo, i ten nejmenší milionář utrácí ze svých příjmů možná deset, možná, buďme velkorysí (vždyť je to za jeho peníze), možná i patnáct procent. Zbytek ukládá na horší časy. Něco v bankách a v nemovitostech, něco v akciích, něco ve zlatě, stříbře a diamantech. A to přesto, že ví, že pro něj špatné časy pravděpodobně nikdy nenastanou.
A obyčejný průměrný občan? Ten si žije nad poměry a o nějakých horších časech vůbec neuvažuje.
Třetinu platu promrhá za dvoupokojový byt v panelovém bytě na sídlišti. Vzhledem k výši jeho příjmů by měl vlastně bydlet někde v okrajové čtvrti města, v jednopokojovém suterénním bytě bez příslušenství. Další třetinu náš průměrný občan nešetrně projí. A zbývající třetinu utrácí za zbytečnosti. Za oblečení, za lékaře, za televizi, telefon a samozřejmě za automobil. Zbytkem hotovosti splácí úvěry. Každoroční dovolenou v cizině pak financuje z další úvěrové karty.
Naši mocipáni mají pravdu. Jen šetřením vede cesta k majetku a bohatství! A budou-li bohatí občané, bude nakonec bohatý i stát. A pak budeme mít opravené silnice, vzdělání a zdravotnictví zdarma, budou nám lítat pečení holubi do huby.
Ale k tomu se musí prostý občan naučit šetřit! není to nic těžkého! Prostě to chce jen chtít! A nebát se začít od nuly. Jako naši milionáři!
