Soudný čtenář si už dávno zvykl, že když se pan ministr Kalousek rozčílí, je v dohlednu zase nějaká kulišárna. Alkohol je vyloučen! To od té doby, co nás pan ministr ujistil, že už vůbec nepije. Naposled se velmi rozzlobil na pana poslance Jeronýma Tejce, jak o tom celkem podrobně informuje právě MF Dnes. O co se jedná? O páně ministrovy milované restituce církevního majetku. Vehementně hájené pod heslem „co bylo ukradeno, musí býti vráceno!
Ó, kéž by to platilo vždycky, pane ministře! Co takhle Gripeny, padáky, IZIP, no – nechejme toho, že!?
Příčinou páně ministrovy nelibosti je tentokrát připomínka pana poslance Tejce, že u restitucí církevního majetku se v převážné většině jedná o majetek, který církvi už dávno nepatřil. Jedná se o majetek, který už od dob Jeho Císařské Milosti Josefa II. měla církev pouze VE SPRÁVĚ, nikoliv ve vlastnictví. Tohle už je ale dávno známá a mnohokrát v článcích i diskusích omílaná skutečnost. Dokonce i nějaká podání k soudu kvůli tomu byla. Ke sluchu pana ministra Kalouska ale dodnes, jak se zdá, tahle skutečnost stále nedorazila. A tak „zabejčeně“ požaduje vydání něčeho, co nikdy ukradeno nebylo. Komunisti prostě převzali od církve správu majetku do jejich rukou. I tak je totiž možno „zestátnění“ po 1948 vyložit.
A je tedy zcela spravedlivé, je-li k tomu na obou stranách vůle a ochota, aby SPRÁVA tohoto majetku byla znovu převedena zpět na církve. Aby církve měly z čeho platit své zaměstnance, jak tomu bývalo . Nikoliv ze státních peněz (daní občanů), jak to zavedli souzi po roce 48.
To by měl každý občan, ať křesťan, či bezvěrec, pochopit a podpořit. Ale VRÁTIT a VĚNOVAT jsou dva zcela rozdílné pojmy. Obzvlášť, když věnovat chce pan ministr nikoliv ze svého, ale z cizího. Z majetku státu. A tohoto majetku je pan ministr pouhým správcem, nikoliv majitelem. Vrátit samozřejmě může chtít. Ovšem pouze do původního stavu. Takže PRONAJMOUT. Třeba zadarmo, pokud bude Sněmovna souhlasit.
Jenže s tím nebude souhlasit církev. Její nejvyšší pastýř v zemi, pan kardinál Duka, je velice milý pán, pokud se týče jeho vystupování na veřejnosti a ve sdělovacích prostředcích. A zajisté může být velmi příjemné bavit se s ním někde ve sklípku u sklenky mešního vína. Ale nedejme se mýlit! Tam, kde se jedná o majetek, je pan primas a kardinál ze stejného těsta, jako pánové z bank a velkého průmyslu. Tvrdý jak skála, možná i tvrdší, než církevní „skála“ Svatý Petr. Jinak by nebyl Vatikánem jmenován ani primasem, ani kardinálem. Na to, aby každý jeho úředník shromažďoval a rozmnožoval církevní majetek dbá totiž Vatikán především. Neboť církev je chudá a mnoho je chudých, o které se církev musí starat. A tak by tento žoviální pan kardinál klidně dokázal pana Kalouska kvůli restitucím schroustat k snídani. Neboť co je jeho ministerský post na čtyři, osm, možná i dvanáct let proti církvi, která je věčná?!
Pan ministr zřejmě bude hájit církevní restituce ve dnes vyhandlované podobě tak dlouho, dokud se nepodaří je prosadit. Jinak by mu totiž, velmi pravděpodobně, byla po smrti odměnou muka pekelná, čehož se pan ministr zřejmě bojí, jako čert kříže. Jemu, jako všem, je daleko milejší odměna ještě na tomto světě. A pokud restituce projdou, pak se mu zajisté odměny dostane. A nejen obyčejného "Zaplať Pánbůh." Možná nakonec i blahořečení.
