Tak dnes už je rozhodnutím jakési výběrové komise jasno: Ministr Kalousek je tím nejlepším ministrem financí v šíři i v dáli. Jak by ne? Kdo z jeho možných konkurentů dokáže, střízliv i vesel, kočírovat stranu, vládu a ještě k tomu i Ministerstvo financí a státní rozpočet dohromady?
Když se českému ministrovi dostane takové pocty, pak bych očekával, že se to rozsáhle rozmázne v tisku i v televizi, budou následovat oslavné komentáře a rozsáhlé rozhovory a vůbec kolem toho nastane propagandistický indiánský tanec všech stran. Obzvlášť, když pan ministr údajně vládní loď obmyslně kormidluje k předčasným volbám. Ale ono nikde nic!
Ale třeba je lepší o tom mlčet. Protože co se jeví z evropského pohledu jako bílé, to se může českému občanovi jevit hodně šedivé, nebo dokonce černé. Mnozí ještě dnes se slzou v oku vzpomínají na různé aféry, jako třeba padáky a... Tak proč píchat do vosího hnízda, ne?
Ale z druhé strany je třeba přiznat, že pan ministr je hlava! Třeba ten vynález se státními dluhopisy pro chudé občany! Sice to není jeho vynález - dlouhodobé vklady vynalezli už banéři - ale panu ministrovi je třeba přiznat zásluhu na jejich inovaci - těm státním dluhopisům pro občany. Aby se i u nich chudina dostala k lizu.
Že si tyto dluhopisy třeba nakoupí ta část z horních deseti tisíc, která si nedokázala ulít peníze jinde jistěji a lukrativněji, to si dovedu představit. Ale že by si je ve frontě nakupovalo těch zbývajících devadesát procent lidiček, včetně důchodců, nezaměstnaných a studentů, to si představit nedovedu. A tak ten zbytek, to je jen můj soukromý názor, nakonec dobrovolně-povinně skoupí banky, Česká národní banka v čele.
Ale třeba neskoupí. Kdo se dnes v bankéřích vyzná. Třeba se po zkušenostech s Řeckem trochu zalekli a při hodnocení kvality dlužníků přitvrdí. A pak to vidím černě.
Myslím, že je nás ještě dost, kteří si pamatují, co byly tak zvané "vázané vklady", opatření vlády v roce 1946. (Kdo nepamatuje, může si to detailně vygooglovat na internetu). To tenkrát prostě stát nechal každého občana přizat veškerý majetek, na účtě mu nechal k dispozici nějakých 20000 korun, to aby neumřel do příští výplaty, a zbytek mu zablokoval. Nepřiznané peníze ve štrozoku samozřejmě propadly ve prospěch obnovy státu. Páně ministrova inovace s dluhopisy pro mne není nic jiného, než ty "vázané vklady" v jiném balení. Tyhle jsou jen dočasně, s žebráckým úrokem - na jeden, tři, deset let. Ale tamty taky byly dočasné. A kde dneska jsou? A když v tomto státě je ještě pořád jednotkou dočasnosti "jeden Furt".
A když to panu ministrovi s příspěvky občanů do státní kasy nevyjde, tentokrát na měkko, ještě stále toho může dosáhnout "natvrdo".
A potom, pokud si někdo bude stěžovat, může jej utřít bonmotem francouzské královny:"Když nemají na chleba, ať jedí koláče!"
A pokud by si lid snad drze stěžoval nadměrně, tak by pak mohly přijít vhod i hodiny strávené ve Vumlu. To by pak mohla třeba dojít uplatnění myšlenka báťušky Stalina: "Protestujou? Nedejte jim nažrat!"
